Před rokem byl Radžar turistickým hitem. Po dvaceti letech se vesnice na hranici Izraele a Libanonu otevřela pro veřejnost. O rok později je život místních vzhůru nohama. Po říjnovém útoku Hamásu na Izrael, izraleské odpovědi vojenskou invazí do Pásma Gazy a eskalaci bojů mezi Izraelem a Hizballáhem je Radžar opět v izolaci.
Po nadějných vyhlídkách se vesnice na hranici Izraele a Libanonu ocitla znovu v izolaci
Události: Život na libanonsko-izraelské hranici (zdroj: ČT24)
Radžar leží v zóně nikoho přímo na hranici mezi Izraelem a Libanonem. Žijí tu Arabové, vyznávající alevitský islám. Jsou ale loajální vůči Izraeli. „Teď sem proudí peníze a taky přicházejí lidé, kteří se mohou dozvědět o naší kultuře a o tom, jakou krásnou a čistou obec tu máme,“ pochvaloval si ještě loni v prosinci obyvatel Radžaru Ahmed Maradž.
Letos ale přišla válka a všechno je jinak. Radžar se opět ocitl v izolaci. Přibylo nové kontrolní stanoviště, kam je zakázán vjezd veřejnosti, kromě místních obyvatel, a také vysoká betonová bariéra.
Místní se se štábem ČT odmítli bavit. Mlčení vysvětlil až Bilal Chatíb z radžarské radnice. „Rozhodli jsme se, že se nebudeme nijak veřejně vyjadřovat. Situace je napjatá a nechceme ohrožovat naše obyvatele,“ říká.
Radžar obklopuje betonová bariéra
Život u ostřelované hranice
Třítisícová komunita se rozhodla, že se nebude evakuovat, ale zároveň na sebe nebude poutat pozornost. Každá cesta ven – za prací, k lékaři nebo na nákupy – totiž znamená riziko. Příjezdová silnice vede jen tři sta metrů od hranice.
„Tohle je pro Radžar velký problém. Oni trpí jako my všichni. I na ně míří protitankové střely a rakety,“ poukazuje obyvatel severního Izraele Maoz Baruch.
Tento sedmdesátník je bývalým příslušníkem elitních námořních jednotek a fanouškem cyklistiky. Pochází z nedalekého židovského města Metula. Ze své zahrady hleděl přímo na hranici. Teď žijí obyvatelé Metuly v hotelu ve městě Tiberias. „Je to příliš mnoho lidí na jednom místě. To není trvalé řešení. Bylo to příjemné na měsíc, dva, ale už toho máme dost,“ tvrdí Baruch.
Návrat domů se ale zatím nerýsuje. Každý ví, že za hranicí číhá Hizballáh. A taky ví, co se odehrálo v pohraničních vesnicích u Pásma Gazy 7. října. „Zásadní podmínkou je vytlačit Hizballáh dál od hranice, k řece Lítání. Jinak se naši lidé nevrátí do svých domovů. To je jisté,“ uvědomuje si Baruch.
Desítky tisíc obyvatel severního pohraničí se ocitly v provizoriu. Někteří zůstávají ve svých domovech, jiní mají náhradní bydlení. Jedni i druzí ale žijí v nejistotě.