Budapešť/Šoproň - Pád železné opony začal již v květnu 1989, kdy Maďaři odstranili elektronický signální plot. Uvolnění výjezdů přilákalo do země tisíce východoněmeckých turistů, kteří doufali, že se jim podaří utéct přes Maďarsko do Západního Německa. Místní kempy praskaly ve švech, a proto vznikaly nouzové tábory. Pro pohraničníky byl zmírněn rozkaz ke střelbě - použití zbraně pouze v případě sebeobrany. Napětí vyvrcholilo 19. srpna 1989. Tehdy se pro Němce z NDR otevřely maďarsko-rakouské hranice u města Šoproň, kde maďarská opozice pořádala tzv. „Panevropský piknik“. Právě v tento den do Rakouska za svobodou uteklo asi tisíc východních Němců a tehdejší maďarští pohraničníci ustoupili a dělali, že nic nevidí. Maďarské sdělovací prostředky vzápětí chrlily titulky jako "Chaos na hranici! Stovky občanů NDR uprchly na Západ!"
„Panevropský piknik“ znamenal symbolické otevření staré hraniční brány. Rakušané, Maďaři a pár východních Němců společně poseděli u táborového ohně, jedli opečenou slaninu a snili jedno odpoledne sen o Evropě bez hranic. Hranice se měla poprvé po 40 letech na tři hodiny otevřít v místě, kde byl ostnatý drát, a vzápětí měly přijít delegace z obou stran hranic, aby demonstrovaly dobré vztahy. Nad akcí převzal záštitu maďarský reformní politik Imre Pozsgay a jeho partnerem byl syn posledního uherského krále Otto von Habsburg.
V rámci „Panevropského pikniku“ uteklo tisíc východních Němců
Vše mělo proběhnout spořádaně, nicméně z maďarské strany krátce před otevřením hranic zamířilo k bráně 150 až 200 východních Němců. Když došli k hraničnímu plotu, vzepřeli se proti bráně a oplocení nevydrželo. Lidé se jeden přes druhého hrnuli na Západ. Pohraničníci však poprvé zachovali chladnou hlavu, ustoupili a dělali, že nic nevidí.
„Nikdo z Maďarů nepočítal, že lidé z NDR začnou utíkat masově, to byl největší problém. Na území Maďarska už v té době od května dorazilo 10 až 15 tisíc východních Němců. Místní velitel rozhodl, že se kvůli nastalé situaci nebude střílet. Tím pádem došlo k tomu, že občané NDR mohli v podstatě bez problémů během těch tří hodin utéct.“
Tisícovce východních Němců se v tento den u Šoproně podařilo dostat na svobodu. Událost donutila Maďary i východní Němce rychle jednat. V zámku Gymnich nedaleko Kolína nad Rýnem se 25. srpna sešel tajně tehdejší kancléř Helmut Kohl a ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher s maďarským premiérem Miklósem Némethem a šéfem diplomacie Gyulou Hornem a dohodli se, že všichni východní Němci, kteří si to budou přát, mohou odejít, a 11. září pak přejely plné autobusy rakouskou hranici. Jen v prvních dvou dnech odešlo asi 14 tisíc východních Němců a o dva měsíce později, 9. listopadu 1989, obyvatelé Berlína skoncovali s betonovým monstrem - Berlínskou zdí.
A co událostem v Šoproni předcházelo?
Koncem 80. let čekal na uprchlíky na maďarsko-rakouské hranici ostnatý drát se sovětským signalizačním systémem, který zrezivěl. Rusové už náhradní materiál nedodávali, a tak se velitel pohraniční stráže domáhal, aby se drát z nerezové oceli koupil za tvrdou měnu na Západě. Signalizační systém zaznamenával několik tisíc falešných poplachů ročně. Zadržení uprchlíci byli však většinou cizinci, protože Maďaři mohli od počátku roku 1988 cestovat neomezeně.
Poslední komunistický premiér Miklós Németh se koncem roku 1988 rozhodl, že na signalizační systém už nedá peníze a 2. května roku 1989 už ministr zahraničí Gyula Horn se svým rakouským kolegou Aloisem Mockem stříhal ostnaté dráty. Maďaři informovali sovětského vůdce Michaila Gorbačova o demontáži železné opony už v březnu a dozvěděli se, že jejich partner v tom nevidí problém.
Maďarsko se pak 12. června roku 1989 připojilo k ženevské konvenci o uprchlících a jako její signatář odmítlo vracet narušitele hranic do jejich rodných zemí. Kempy u Balatonského jezera, budapešťské parky a areál západoněmeckého velvyslanectví brzy zaplnily desetitisíce východních Němců.
Dnes je na místě, kde padla maďarská „železná opona“, zelená hranice. Maďarsko přistoupilo k Schengenské smlouvě o odstranění hranic v Evropské unii. Louky a lesy dřívější zóny smrti jsou oblíbeným výletním cílem pro cyklisty a sběrače hub.
