Z britského Notthinghamu přišla smutná zpráva: svět opustil hlemýžď Jeremy. Hvězda svého druhu a téměř jediný svého druhu. Jeremy si získal fanoušky po celém světě díky své ulitě, která se na rozdíl od drtivé většiny všech ostatních hlemýžďů točila doleva. Jen díky kampani v médiích a na sociálních sítích se mu podařilo najít stejně výjimečné partnery. A tak se Jeremy ještě krátce před svou smrtí dočkal happy endu.
Server BBC neváhal Jeremyho označit „jedním z milionu“. A to nepochybně byl, nejen díky své jedinečné budce. Hlavně díky zájmu a soucitu, který jeho životní příběh vyvolal.
Jeremy je prvním hlemýžděm, o jehož smrti – kromě jiných – informoval americký server The New York Times a britská stanice BBC. A zcela určitě je také jediným hlemýžděm, který inspiroval vznik milostné písně.
Jeremyho náhodou objevil v hromadě kompostu na jihozápadě Londýna penzionovaný vědec z Národněhistorického muzea. Okamžitě poznal, že jde o unikát, a obrátil se na evolučního genetika Anguse Davisona, který se na Univerzitě v Notthinghamu věnuje právě šnekům.
Doktor Davison chtěl zjistit, zda je Jeremyho levotočivá budka pouhou hříčkou přírody, či skutečnu dědičnou záležitostí. Potřeboval proto získat jeho potomky.
Šneka si vzal do své laboratoře a na veřejnost se obrátil s prosbou, aby mu pomohla najít další exemplář s levotočivou skořápkou. Na sociálních sítích se začaly ve velkém šířit žádosti s hastagem #leftysnail. Výzvy se postupně chytla i média z Jeremyho se stala hvězda.
Hlemýždi jsou jak známo hermafroditní a nemusí se tak u nich řešit rozdělení na samce a samice. Levostranná ulita ovšem nebyla jediným důvodem, proč nemohl Jeremy najít partnera pro páření. Opačně měl i ostatní orgány včetně pohlavní soustavy. Pářit se s „normálně“ rostlým šnekem tak pro něj nebylo možné.
Až loni v listopadu se díky veřejné výzvě podařilo Univerzitě v Notthinghamu získat dva stejně rostlé exempláře – Leftyho z anglického Ipswiche a Tomeu z Mallorky. Při vší smůle ale našli mnohem větší zalíbení v sobě vzájemně než k Jeremymu a zplodili spolu kolem tří stovek malých šnečků.
Happyendu se Jeremy přece jen dočkal – z vajíček, která nakladl Tomeu, se vylíhlo několik desítek šneků, kteří jsou s největší pravděpodobností právě jeho potomky. „Neměl příležitost je vidět, ale stejně by je nepoznal,“ připouští smířlivým tónem doktor Davison.
Jeremyho potomci:
Výjimečný hlemýžď může posunout studium genetiky
Všichni Jeremyho potomci mají pravotočivé skořápky, což by nasvědčovalo tomu, že gen způsobující levostrannost potřebuje víc než jednu generaci, aby se projevil. Doktor Davison doufá, že se díky genetické studii podaří zjistit, proč jsou šneci s budkou rostlou doleva tak vzácní. A do budoucna by to mohlo pomoct osvětlit i to, proč dochází k prohození stran při vývoji u dalších zvířat, ale i lidí. Takzvaný situs inversus, tedy zrcadlové prohození orgánů, se projevuje u jednoho z 10 000 lidí.
Jeremy trávil hibernaci v univerzitní lednici. Během kontroly v pátek 6. října byl ještě v pořádku, následující středu jej už ale našli mrtvého. Příčinou smrti byl podle všeho věk. Jeho skořápka ale bude sloužit dál vědě.
„Věnujme tichou vzpomínku… bude nám chybět,“ píše v nekrologu The New York Times.
