Portoriko – Životaplné oceánské hloubky potěšily vědce. V temných vodách k jejich údivu přežívá řada druhů, které v mělčinách vinou drancování vyhynuly nebo mají namále. Hloubkám za hranicí čtyřiceti metrů, kam už svit od hladiny proniká jen stěží, se říká zóna soumraku. Právě tuto oblast vědci dosud zanedbávali – pro potápěče byla hluboko, pro přístroje zase mělko. Nové přístroje ale umožnily potápěčům ponořit se hlouběji.
Oceánograf Michael Dowgiallo říká, že v zóně soumraku není úplná tma, ale jakési příšeří. Voda je tam prý dokonce neuvěřitelně průzračná. V hlubších a tmavších vodách vědce překvapil neočekávaně pestrý život – od hub, korálů a řas až po ryby všech velikostí.
„Jsou tam obrovští kanici, chňapalové i žraloci. Tyhle ryby byly u portorických břehů obvyklé tak před padesáti lety a tady, o pár metrů hlouběji, na ně najednou zase narazíte,“ informoval Dowgiallo. Ředitel Karibského institutu pro výzkum korálů Richard Appeldoorn k tomu dodává, že takové druhy jsou v mělčích vodách při pobřeží buď vzácné, nebo přímo ohrožené vyhynutím.
Dostat se do těchto míst nebylo jednoduché. Potápěčské vybavení neumožňuje bez rizika ponory do hloubky větší než 60 metrů. Drahé batiskafy a ponorky jsou zase určené pro hloubky mnohem větší. Nové rebreathery, nahrazující běžné vzduchové lahve, ale otevřely i zónu soumraku. Podobný projekt, který Úřad pro atmosféru a oceány rozjel na Havaji, dokonce přinesl objevy několika desítek dosud neznámých druhů.
„Vzhledem k tomu, že jsou tyto hloubky stále relativně nedostupné, stávají se útočištěm mnoha druhů a naštěstí snad zůstanou v bezpečí ještě nějakou dobu,“ uzavřel Michael Dowgiallo. Vědci nyní tiše doufají, že jednou budou svědky toho, jak se podobně pestrý život vrátí i na mělčiny.
