Portoriko – Životaplné oceánské hloubky potěšily vědce. V temných vodách k jejich údivu přežívá řada druhů, které v mělčinách vinou drancování vyhynuly nebo mají namále. Hloubkám za hranicí čtyřiceti metrů, kam už svit od hladiny proniká jen stěží, se říká zóna soumraku. Právě tuto oblast vědci dosud zanedbávali – pro potápěče byla hluboko, pro přístroje zase mělko. Nové přístroje ale umožnily potápěčům ponořit se hlouběji.
Oceánské hloubky překvapují vědce pestrým životem
Oceánograf Michael Dowgiallo říká, že v zóně soumraku není úplná tma, ale jakési příšeří. Voda je tam prý dokonce neuvěřitelně průzračná. V hlubších a tmavších vodách vědce překvapil neočekávaně pestrý život – od hub, korálů a řas až po ryby všech velikostí.
„Jsou tam obrovští kanici, chňapalové i žraloci. Tyhle ryby byly u portorických břehů obvyklé tak před padesáti lety a tady, o pár metrů hlouběji, na ně najednou zase narazíte,“ informoval Dowgiallo. Ředitel Karibského institutu pro výzkum korálů Richard Appeldoorn k tomu dodává, že takové druhy jsou v mělčích vodách při pobřeží buď vzácné, nebo přímo ohrožené vyhynutím.
2 minuty
Reportáž Pavla Šimka
Dostat se do těchto míst nebylo jednoduché. Potápěčské vybavení neumožňuje bez rizika ponory do hloubky větší než 60 metrů. Drahé batiskafy a ponorky jsou zase určené pro hloubky mnohem větší. Nové rebreathery, nahrazující běžné vzduchové lahve, ale otevřely i zónu soumraku. Podobný projekt, který Úřad pro atmosféru a oceány rozjel na Havaji, dokonce přinesl objevy několika desítek dosud neznámých druhů.
„Vzhledem k tomu, že jsou tyto hloubky stále relativně nedostupné, stávají se útočištěm mnoha druhů a naštěstí snad zůstanou v bezpečí ještě nějakou dobu,“ uzavřel Michael Dowgiallo. Vědci nyní tiše doufají, že jednou budou svědky toho, jak se podobně pestrý život vrátí i na mělčiny.