Berlín – Vládní konzervativní unie CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové je favoritem dnešních voleb do dolní parlamentní komory (Spolkového sněmu) v Německu. O přízeň voličů se uchází 34 stran, ve všech 16 spolkových zemích jich ale kandiduje jen desítka. Nerozhodnutá zůstává téměř třetina z 62 milionů oprávněných voličů; ti budou mít zřejmě hlavní slovo v tom, s kým Merkelová vytvoří příští koalici.
Jak to dopadne?
Páteční průzkum předpovídal CDU/CSU zisk 40 procent hlasů a FDP pět procent. Měly by tak stejně jako opoziční trojblok sociálních demokratů (SPD; 26 procent), Zelených (10 procent) a Levice (devět procent). SPD a Zelení však spolupráci s postkomunisty vylučují, a tak se jako nejpravděpodobnější jeví dohoda dvou nejsilnějších uskupení CDU/CSU a SPD na velké koalici. Pro ni by mohl hovořit i případný úspěch nové strany AfD, která prosazuje odchod Německa z eurozóny a návrat k marce, těží z nechuti části Němců k další pomoci Berlína zadluženým evropským státům a sbírá protestní hlasy voličů zklamaných vládními stranami. Svou roli by mohl sehrát i volební neúspěch koaličních liberálů FDP.
„Pokud si vsadíte na vítězství Angely Merkelové, určitě neproděláte. Ale koho jí voliči přihrajou do koalice, je otevřenější. Je stále pravděpodobnější, že současná koalice nedostane dost hlasů,“ soudí ředitel výzkumné agentury FORSA Manfred Güllner.
Merkelová vládne Německu od roku 2005 a zemi bez větších škod provedla světovou finanční krizí i turbulencemi v eurozóně. Navzdory jim německá ekonomika v posledních letech rostla, kabinetu se dařilo snižovat zadlužování a udržovat nízkou nezaměstnanost. Dominantní roli hraje Německo i na evropské politické scéně, kde Merkelová do značné míry udávala tón. Právě proto se doma dlouhodobě těší velké popularitě a většina Němců - včetně velké části voličů opozice - si přeje, aby zemi vedla nadále. Pokud potřetí stane v čele spolkového kabinetu, zařadí se ke svým slavným předchůdcům Konradu Adenauerovi a Helmutu Kohlovi.
Kdo má šanci?
Křesťanskodemokratická unie Německa/Křesťanskosociální unie (CDU/CSU)
Dvě sesterské politické strany, hlásící se ke křesťanskosociálnímu a liberálně-konzervativnímu proudu. Předsedkyní CDU je kancléřka Angela Merkelová, v čele CSU stojí bavorský premiér Horst Seehofer.
Svobodná demokratická strana (FDP)
Vznikla spojením několika liberálních subjektů; po dlouhou dobu bývala jazýčkem na vahách, který se přikláněl buď k vládní spolupráci s CDU/CSU, nebo SPD. Předsedou strany, která spolu s CDU a CSU tvoří současnou vládní koalici, je Philipp Rösler.
Sociálnědemokratická strana Německa (SPD)
Spolu s křesťanskými demokraty patří k tradičně nejsilnějším subjektům na německé politické scéně. Předsedou strany je Sigmar Gabriel, volebním lídrem Peer Steinbrück.
Spojenectví 90/Zelení
Strana vzešla z ekologických, pacifistických a feministických občanských sdružení, postupně se přeměnila ve standardní politický subjekt. Dvoučlenné předsednictvo strany tvoří Cem Özdemir a Claudia Rothová.
Levice (Die Linke)
Vznikla spojením postkomunistické Strany demokratického socialismu (PDS) a levicové Volební alternativy práce a sociální spravedlnosti (WASG). Má tradičně dvoučlenné předsednictvo, aktuálně ve složení Katja Kippingová a Bernd Riexinger.
Alternativa pro Německo (AfD)
Hlavním cílem strany je vystoupení Německa z eurozóny a návrat k marce. Založil ji hamburský ekonom Bernd Lucke.
Německá pirátská strana (Piraten)
Zaměřuje se především na svobodné využití informačních technologií. Předsedou strany je Bernd Schlömer.
Konzervativci a sociální demokraté spolu naposledy vládli v letech 2005 až 2009 v prvním kancléřském období Merkelové. Šéfka CDU by se obnovení „černo-červené“ koalice nebránila; dělat levicové kompromisy s SPD jí v minulosti nedělalo větší potíže. Otázkou je, jak ochotně půjde do tohoto „sňatku z rozumu“ SPD. Ta si ještě dobře pamatuje výprask od voličů ve volbách v roce 2009, které pro ni skončily nejhorším výsledkem v poválečných dějinách. Volební lídr strany Peer Steinbrück svou účast v další vládě pod Merkelovou už předem vyloučil.
Německá média i experti mluví o letošní předvolební kampani v zemi jako o jedné z nejnudnějších v historii. Podle průzkumu pro týdeník Stern s nimi souhlasí i velká většina Němců. Za nezajímavou ji v něm označily dvě třetiny dotázaných.
Volební místnosti se otevírají v 8:00 a zavřou v 18:00. Poté by měly být postupně známé první odhady a předběžné výsledky.
Jak se volí?
Do Spolkového sněmu (dolní komory německého parlamentu) se volí kombinací většinové a proporční volby. Každý volič má dva hlasy: prvním volí osobnosti, které kandidují v jednomandátových volebních obvodech. Takto je voleno 299 poslanců, jejichž mandáty se označují jako přímé. Druhý hlas volič odevzdává jedné ze stran, které kandidují v dané spolkové zemi. Z rozdělování mandátů jsou vyloučeny strany, které od voličů neobdržely alespoň pět procent hlasů, nebo nezískaly alespoň tři přímé mandáty.
Zvláštností německého volebního systému jsou takzvané dodatečné mandáty. Jestliže v jednomandátových obvodech uspěje více kandidátů, než na kolik křesel má daná strana právo podle podílu druhých hlasů, pak se všichni přímo zvolení poslanci straně ponechají a navýší se o ně počet členů parlamentu. Proto také v právě končícím parlamentu zasedalo 620 lidí namísto základního počtu 598 poslanců.
