Tripolis – Je to přesně rok, co v Libyi začalo povstání proti režimu Muammara Kaddáfího. Život změnilo i statisícům lidí ze sousedního Nigeru, kteří v zemi pracovali. Před násilím jich uteklo zpátky domů 210 tisíc. Jenže teď nemohou najít práci. Další Nigerijci zůstávají v libyjských věznicích.
Do Libye šli za prací a lepším životem, teď se hromadně vracejí. Bez majetku a mnohdy s podlomeným zdravím. Šestadvacetiletý Rabiou Músa pracoval jako dělník nedaleko Misuráty. Z válečné zóny nestihl utéct včas.
Kaddáfího režim je vítal jako levnou pracovní sílu a plukovník sám je prý často využíval jako nájemné žoldáky. Právě to z nich udělalo během povstání nepřátele Libye. Po tisících začali ze země utíkat. Mnoho Nigerců ale dál zůstává v libyjských věznicích, další nemají na cestu domů peníze.
„Chceme po vládě jen dvě věci – ochraňte naše lidi, kteří jsou stále v Libyi, a udělejte všechna potřebná opatření pro to, aby se ti, kteří se už vrátili, byli schopni znovu zapojit do naší společnosti,“ říká Daouda Hanafi, šéf organizace pro repatriace obyvatel Nigeru.
Niger nápor nezvládá a problémy nemají jen ti, kteří si z Libye odnesli zranění. Niger je jednou z nejchudších zemí na světě a práce tu není často ani pro schopné. „Vrátil jsem se zdravý, ale vevnitř opravdu trpím. Říkám si, že jsem měl raději zůstat ve válce než se vracet sem do těch problémů,“ zoufá si Džibrila Saley.
Kromě věznění občanů Nigeru poznamenal vztah země s Libyí taky spor o vydání Kaddáfího syna Sádího. Niger zatím na požadavky Tripolisu, který chce Sádího postavit před vlastní soud, odpovídá mlčením.
