Berlín - Narodili se v Německu, vyrostli v Německu, mají německé školy, přesto nevědí, kdo jsou a kam patří. Kam nepatří, to ví ale přesně - mezi Němce. Místní turecká menšina čítá tři miliony lidí. Říká se jim němečtí Turci nebo turečtí Němci. Více než polovina z nich mluví o návratu domů, včetně těch mladých, kteří v Turecku mnohdy ani nikdy nebyli. Jen málo z nich se dopracuje k vysokoškolskému vzdělání, třetina totiž nedodělá ani základní školu. Rodina jim brání, aby se stali skutečnými Němci, a většinová společnost zase nechce, aby z nich vyrostli Turci. A tak se stává, že ti, co v Německu vyrostli, se tam cítí doma nejmíň.
Podle autorky studie Barbary Johnové jsou mladí „Turci v Německu“ často konzervativnější než starší generace přistěhovalců, zejména pokud jde o oblast rodiny. Zapadají tak hůř než jejich rodiče a prarodiče, kteří do Německa v 60. letech dorazili jako gastarbeitři. Vzdělání tehdy nebylo potřeba, stačila jen fyzická síla. Ta doba už sice pominula, ale Turci jsou tu pořád.
Alpaslan „Apo“ Karslioglu (Turek žijící v Německu)
„Nejsem ani Turek ani Němec. Doma mě vychovávali jako Turka, a to i nábožensky k islámu, venku jsem pak chtěl jít po fotbale na pivo s německými kamarády, to ale islám zapovídá. Ani ve čtyřiatřiceti v tom nemám jasno…Teď si říkám, že jsem Berlíňan s tureckými kořeny. Tak jsem si to vyřešil já.“
Domů se jen tak vrátit nemohou, neboť v Turecku by je teď každý okamžitě identifikoval podle jazykových odlišností a zařadil by je mezi Němce. „A to tam není zrovna pozitivní nálepka,“ tvrdí sociolog Holger Liljeberg. V Německu zase budou pořád jen Turci.
A tak vznikla paralelní společnost - bistra, kadeřnictví, autoškoly nebo fitness studia, kde se nosí šátek. Kdo chce, může být „mezi svými“ prakticky pořád. A takových je většina. Obrázky skryté kamery ukazují výpravu do lázní v muslimském koupacím úboru burkini. To se v berlínských lázních už nějaký čas smí. Němci si na ten pohled očividně ale pořád nezvykli.
Kenan Kolat, šéf zastřešující organizace turecké komunity v Německu
„Máme naše tradice a chceme si je nechat, chceme je dál udržovat i tady, ale umíme být také dobrými Němci. Pocit odmítnutí ale logicky vede ke zlobě.“
Problém je ale v tom, že existuje nebezpečí, aby frustrovaní turečtí Němci svou radikálnost nedotáhli až k teroristům. Dnešní psycholog, kdysi bývalý člen radikálního hnutí Džamá islamíja Tawfik Hamid, teď v Německu varuje, že by se to nemělo podcenit. „Já bych si na tu radikalizaci dával pozor. Extremisté mohou dnes snadno ovlivňovat lidi třeba skrz internet. Mladická vášeň a touha po vytvoření identity může být zneužita.“
O bourání mentálních hradeb se pokouší i Kaya Yanar, úspěšný komik – Turek narozený v Německu. Na svém původu si udělal jméno. „Otec - muslim - nám říkal, věřte, čemu chcete, ale na Vánoce a dárky zapomeňte.“
