Natalia Galičová z obavy před ruskou invazí poslala obě své děti na ukrajinský venkov k příbuzným. Do vesnice se ale dostaly okupační jednotky, děti se kvůli sporům v rodině matce vrátit nemohly. Dceři Valerii pomohla až síť dobrovolníků, její syn se však po dovršení osmnácti let rozhodl pro život v Rusku. Obdobné případy nejsou ojedinělé, Moskva ukrajinské děti mnohdy posílá do Ruska na převýchovu či k adopci. Na Ukrajině natáčel zpravodaj ČT David Miřejovský.
Dcera s matkou se od sebe nepohnou, neustále se drží za ruce a v očích se jim objeví slzy, když vzpomínají na měsíce odloučení. Natalia Galičová žila před dvěma lety se dvěma dospívajícími dětmi v ukrajinském Severodoněcku. Ruskou invazi prý čekala, proto tehdy patnáctiletou Valerii a sedmnáctiletého syna Ivana poslala na vesnici k rodině jejich otce – svého exmanžela.
Doufala v to, že se venkovu boje vyhnou a děti tam budou v bezpečí. Vesnici však po dvou týdnech obsadily ruské invazní jednotky a proruští příbuzní odmítli pustit děti domů. „Nemohli jsme říct, že jsme na straně Ukrajiny, to by bylo nebezpečné,“ popisuje dcera Valeria.
Její matka přitom sama přežila ostřelování Severodoněcku, kde zůstala, ve sklepě. Před boji pak utekla do Kyjeva, kde začala přemýšlet nad tím, jak dostat děti k sobě. „Byla to hrůza. Nežila jsem, jen jsem přežívala,“ vzpomíná.
Odchod z okupovaných území je ale pro děti prakticky nemožný. V případě Valerie se naskytla příležitost odcestovat do Kyjeva ve chvíli, kdy ji otec poslal do internátní školy přímo v Rusku. S matkou si vše tajně dohodly přes sociální síť. „Když na to vzpomínám, tak jsem se hodně bála. Je to neuvěřitelné, že jsem se k tomu odhodlala,“ říká Valeria.
Pomoc dobrovolníků
Pokus jim ale nevyšel, zadrželi ji běloruští policisté. „Tu noc jsem tady v bytě křičela tak, že mě slyšeli sousedi. Ráno přišla sousedka a řekla, že je jí jasné, že se mi něco stalo a jak může pomoci,“ pokračuje matka. Obdržela telefonní číslo na dobrovolníky, kteří jí přislíbili pomoc a dopravu dcery zpět.
Mezi ně patří i Bohdan Jermochin. V osmi letech přišel o oba rodiče, jako sedmnáctiletý sirotek byl po invazi převezen z Mariupolu do Ruska. Dokázal se dostat zpět na Ukrajinu, teď s podobnou cestou pomáhá dalším. „Možnosti existují, ale jsou nebezpečné pro samotné děti i lidi, kteří jim pomáhají,“ vysvětluje.
Galičové radost z návratu dcery kalí myšlenky na syna Ivana. V Rusku se zamiloval a se sestrou nazpět na Ukrajinu nevyrazil. Mezitím ale dospěl, matka se proto obává, aby jej nepovolali do ruské armády.
