Pietní akce v Německu připomněly padesáté výročí teroristického útoku na letní olympiádě v Mnichově, při kterém palestinské komando přepadlo olympijskou vesnici. Zemřelo tehdy jedenáct izraelských sportovců a jeden německý policista. Pro izraelské rodiny pozůstalých je to i po půlstoletí bolestivá vzpomínka, navíc do posledních dnů provázená spory o odškodnění.
Ilana Romano přišla před padesáti lety v Mnichově o manžela. Zbylo jí jen album starých fotek. „Říká se, že čas hojí rány. Jenže nehojí,“ poznamenává vdova po zavražděném olympionikovi.
Svoji byli osm let. Narodily se jim tři dcery; té nejmladší bylo pět měsíců, když Josef Romano odletěl do Mnichova na olympiádu. Ilana zůstala v Izraeli s dětmi. „V sedm večer mi zaklepali na dveře a oznámili, že Josi byl zavražděn. Zhroutila jsem se. Dostala jsem lékařskou pomoc. Ráno jsem se vzbudila a říkala jsem si: ‚Byl to jen sen?‘“ vzpomíná Ilana.
Nebyl to sen. Izraelský šampion ve vzpírání se sice pokusil teroristy přemoci, ale ti ho zastřelili. Následujícího dne byla do Izraele převezena těla obětí. Romanova matka, neschopna se vyrovnat se ztrátou syna, o rok a půl později spáchala sebevraždu. Za pět let udělal to samé jeho bratr.
Zůstává hořkost
Ani padesát let poté smutek nezmizel. Mezi rodinami pozůstalých po izraelských olympionicích byla navíc dlouho patrná hořkost vůči Německu. „Vzkazuji jim: Přijměte odpovědnost, zpřístupněte archivní dokumenty a vyplaťte odškodnění všem rodinám,“ apeluje Romano.
Rodiny po zavražděných sportovcích dokonce v srpnu oznámily bojkot pietních akcí konaných v Německu.
Vzkaz německá vláda vyslyšela. Jinak by příbuzní zavražděných sportovců na pietní akci do Mnichova nepřijeli. Německý prezident Frank-Walter Steinmeier je tam pak prosil o odpuštění „za nedostatečnou ochranu izraelských atletů na olympijských hrách v Mnichově, a také za nedostatečné objasnění událostí v následujících letech“.
Jeho slovům v publiku naslouchala také Ilana Romanová. Německo své selhání uznalo. Nabídlo odškodnění ve výši 28 milionů eur a slíbilo otevření archivů. Podle pozůstalých se na toto smíření čekalo až příliš dlouho.
Podle zpravodaje ČT v Německu Pavla Poláka byli krátce po útoku tři zajatí palestinští teroristé pro Německo nepříjemnými vězni, protože se obávalo dalších útoků i třeba za cenu toho, aby se tito tři teroristé osvobodili. „Krátce před tímto padesátým výročím zveřejnila německá veřejnoprávná televize ARD čtyřdílný dokument, kde dva z těchto tří zajatých teroristů vzpomínali na první dny zajetí. Prý si byli jistí, že se ve vězení dlouho neohřejí a viděli na svých věznitelích snahu je dostat co nejrychleji z vězení,“ informoval Polák ve vysílání Horizontu ČT24.
To skutečně přišlo po dvou měsících, kdy jiní palestinští teroristé unesli německé letadlo a Německo bylo rádo, že se jich může zbavit.
