Úroveň kolísavé stomatologické péče na britských ostrovech je svým způsobem proslulá po dlouhá desetiletí. I v současnosti miliony Britů marně čekají na kvalitní a dostupné zubní ošetření. Devadesát procent ordinací Státní zdravotnické služby nepřijímá nové pacienty. Soukromé kliniky si pak účtují horentní sumy. Někteří pacienti proto vyrážejí za stomatologickým ošetřením do zahraničí.
Z malé anglické vesnice k zubaři až do Istanbulu – Marion Parksová je jedním z tisíců Britů, kteří se vydávají za standardní lékařskou péčí za hranice své země. Důvody jsou hlavně finanční. „Můj zubař ve Velké Británii chtěl za dva zubní implantáty pět tisíc liber (142 tisíc korun). V Istanbulu to je za implantáty a jednu extrakci 923 liber (26 tisíc korun),“ popisuje rozdíl Britka.
Zpáteční letenka do Istanbulu Parksovou vyšla v přepočtu bezmála na šest tisíc korun, dohromady tedy zaplatila přes třicet tisíc. Tedy přibližně pětkrát nižší sumu, než jakou by utratila u svého britského zubaře. Tureckou péči si navíc chválí.
„Po aplikaci znecitlivující injekce byl zákrok do hodiny hotový a mohla jsem se vrátit do hotelu. Bylo to vynikající, opravdu dobré,“ vypráví žena. Na klinice, kterou Parksová využila, loni ošetřili dvě stě britských pacientů, letos jich bylo pět set. Nárůst poptávky ze strany Britů zaznamenávají i ordinace v Maďarsku nebo Rumunsku.
Trhání zubů doma
Přesto i levnější ošetření v zahraničí představuje pro část Britů částku, která je stále nad rámec jejich možností. Na ošetření v rámci Státní zdravotnické služby tak někteří čekají i několik let. Pokud ordinace vůbec přijímají nové pacienty, čítají jejich čekací listiny tisíce zájemců. Někteří se proto uchylují i k zoufalým krokům – bolavé zuby si doma trhají sami.
„Je mi dvaačtyřicet. Nemůžu pořádně jíst ani pít. Každý den beru prášky proti bolesti. Nejsem devadesátiletá stařena, tohle by se mi nemělo dít,“ zoufá si Danielle Wattsová.
Největším problémem je v Británii nedostatek zubařů, kterých navíc od covidové pandemie dál ubývá. Nejhorší situace je na severu země, kde musí děti na vyvrtání zubního kazu čekat až rok a půl. Podle expertů tak existuje jedna celá generace, která nikdy nenavštívila zubního lékaře.
Důvodem, proč zubaři odcházejí nejen ze Státní zdravotnické služby do soukromého sektoru, ale i z oboru úplně, je dlouhodobé podfinancování. Stejně jako další britští lékaři si stěžují na málo peněz. Dlouhodobě také kritizují sedmnáct let starý zákon, podle kterého jsou placeni za každého pacienta paušálně, tedy bez ohledu na zákrok a jeho délku. Na ošetření přitom aktuálně podle úřadů netrpělivě čeká zhruba dvanáct milionů Britů.
