Tři roky po zahájení plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu žijí miliony ukrajinských uprchlíků v Evropě v nejistotě. Mezinárodní podpora slábne a životní náklady rostou. Mnozí z nich se potýkají s rostoucími problémy – od byrokratických překážek po snižující se sociální dávky – a někteří z nich jsou nuceni učinit téměř nemožnou volbu: zůstat a potýkat se s životem v cizí zemi, nebo se vrátit do vlasti částečně okupované Ruskem.
„Hodně se mluví o tom, že válka brzy skončí. Všichni si to samozřejmě přejeme. Ale válka stále pokračuje a já se nejvíc obávám, že podpora, kterou jsme všichni cítili na začátku a kterou stále cítíme, bude slábnout,“ říká Nataliia Kosiakova, která před třemi lety utekla z Kyjeva do Česka, v rozhovoru pro ČT v rámci projektu Evropská perspektiva. Nataliiny obavy odrážejí rostoucí problém Ukrajinců, kteří se snaží znovu vybudovat svůj život v Evropě.
V červnu 2024 Rada Evropské unie prodloužila mechanismus dočasné ochrany pro uprchlíky z Ukrajiny, který byl původně spuštěn 4. března 2022, do března 2026. Tento systém zaručuje jeho držitelům právo na pobyt, přístup na trh práce a bydlení, lékařskou pomoc, sociální podporu a vzdělání pro děti.
Tři roky po začátku plnohodnotného konfliktu však systém podpory ukrajinských uprchlíků v Evropě vykazuje známky oslabení. A to zanechává mnoho Ukrajinců, kteří před konfliktem uprchli, v nepříjemné situaci.
Více Ukrajinců se navzdory rizikům vrací domů
Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce (IFRC) 14. února odhalila, že klesající mezinárodní podpora v důsledku rostoucích životních nákladů přivádí mnoho uprchlíků do „vážných potíží“. To podle organizace nutí mnoho uprchlíků k návratu domů „ne z vlastní vůle, ale z nutnosti“.
„Viděli jsme, že vlády (uplatňují) směrnici o dočasné ochraně omezenějším způsobem, což vede k novým úrovním zranitelnosti,“ říká Madeleine Lyonsová, jedna z autorek zprávy, agentuře AFP. Například v prosinci švýcarský parlament rozhodl omezit chráněný status poskytovaný ukrajinským uprchlíkům pouze na ty, kteří pocházejí z oblastí obsazených ruskými vojsky nebo pravidelně ostřelovaných. Tyto limity ještě nejsou v platnosti, protože švýcarská vláda rozhoduje o jejich zavedení.
Mezitím Estonsko od 1. ledna 2025 zpřísnilo předpisy pro Ukrajince, kteří v zemi žádají o zdravotní péči, informuje ERR.
„V posledních třech letech sledujeme, jak se zranitelnost plíživě zvyšuje,“ říká Madeleine Lyonsová a poukazuje zejména na to, že mnoho starších uprchlíků se potýká s rostoucími dluhy. Zpráva zjistila, že polovina uprchlíků, kteří se vrátili na Ukrajinu, je v současné době zadlužena, přičemž přibližně 12 procent z nich není schopno své dluhy splácet. Jako znepokojivé znamení zdůraznila také skutečnost, že se uprchlíci rozhodují vrátit na Ukrajinu, aby vyhledali nezbytnou zdravotní péči.
5,08 milionu ukrajinských uprchlíků v evropských zemích
Podle nejnovějších údajů UNHCR shromážděných RTVE pro Evropskou Perspektivu uprchlo do evropských zemí 5,08 milionu Ukrajinců. Většinu z nich tvoří ženy, děti a starší lidé, protože muži ve vojenském věku musí zůstat na Ukrajině.
Přibližně polovina Ukrajinců, kteří opustili zemi, nyní žije v Polsku, Německu a České republice. V přepočtu na obyvatele jich nejvíce přijalo Česko, kde na 1000 obyvatel připadá 35,7 ukrajinských uprchlíků, následuje Polsko (27,1) a Estonsko (25,8).
„Když se vrátíme k únoru 2022, přes hranice proudily desítky tisíc uprchlíků. Došlo k obrovskému přílivu podpory ze strany vlád a občanské společnosti,“ říká Matthew Saltmarsh, mluvčí UNHCR v rozhovoru pro Evropskou Perspektivu. „Po třech letech je to úplně jiné. Myslím, že vítací atmosféra je stále přítomná. Ale je to teď mnohem složitější a čím déle lidé zůstávají, tím je to těžší – ekonomicky i sociálně.“
Změna nálady veřejnosti
Příkladem může být Polsko. Země uvádí, že v rámci mechanismu dočasné ochrany vynaložila na podporu ukrajinských uprchlíků více než 7,4 miliardy zlotých (45,14 miliardy korun) a že polští občané vydali na pomoc lidem prchajícím před konfliktem ještě více přímo ze svých kapes.
I s touto podporou však dochází k přetížení systémů bydlení, vzdělávání a zdravotní péče, což vede ke změně nálad veřejnosti, uvádí Radio France. Nedávný průzkum institutu pro výzkum veřejného mínění CBOS tento trend potvrzuje: zatímco po začátku války v roce 2022 podporovalo přijímání ukrajinských uprchlíků více než 90 procent Poláků, nyní se tento podíl snížil na 53 procent. Začátkem letošního roku premiér země Donald Tusk veřejně podpořil návrh varšavského starosty a prezidentského kandidáta Rafala Trzaskowského na omezení pomoci ukrajinským uprchlíkům. Suspilne uvádí, že návrh byl konkrétně zaměřen na omezení přídavků na děti pouze pro Ukrajince, kteří v zemi pracují a platí daně.
Klesající podporu veřejnosti lze pozorovat i v jiných částech Evropy. Prosincový průzkum veřejného mínění v Litvě ukázal, že Litevci, kteří před třemi lety vítali Ukrajince ve svých domovech, nyní váhají a jen necelá polovina dotázaných uvedla, že by nyní Ukrajincům pronajala nemovitost. Mezitím se podle LSM výrazně snížila i ochota sousedních Lotyšů přijímat ukrajinské uprchlíky. Míra podpory, která na konci roku 2022 činila 73,5 procenta, klesla do prosince 2024 na 46,8 procenta.
Potíže se zaměstnáním
Odpor k podpoře vyplácené ukrajinským uprchlíkům často pramení z toho, že jsou pro zemi přítěží vzhledem k omezeným ekonomickým zdrojům. Právě to vedlo starostu bavorského Bad Griesbachu k tomu, že v říjnu zakázal svým administrativním pracovníkům registrovat ukrajinské uprchlíky, píše BR.
Přesto některé evropské země zjistily, že vysídlení Ukrajinci významně přispívají k jejich ekonomice. Příjmy generované ukrajinskými občany v Česku od druhé poloviny roku 2023 převyšují výdaje státu na podporu jejich integrace. V Lotyšsku se počet ukrajinských uprchlíků, kteří se stali daňovými poplatníky, za tři roky ztrojnásobil, což podle LSM znamená pozoruhodný nárůst účasti na trhu práce.
Údaje však naznačují, že mnoho Ukrajinců pracuje pod svou kvalifikací. V Lotyšsku se LSM setkala s Annou, matkou dvou dětí, která se potýká s jazykovou bariérou, aby mohla pracovat ve svém oboru. „Na Ukrajině pracuji v letecké továrně jako kontrolní specialista, ale tady samozřejmě nemohu pracovat ve svém oboru, pokud neznám jazyk,“ řekla. „Nyní mohu pracovat jako uklízečka nebo údržbářka.“
Vzhledem k tomu, že životní náklady na celém kontinentu stále rostou, pociťuje mnoho lidí finanční tíseň kvůli nižším mzdám. Podle zprávy IFRC 42 procent ukrajinských občanů vracejících se do vlasti uvádí jako důvod návratu potíže se zaměstnáním v zahraničí.
Nedávné rozhodnutí vlády USA zmrazit zahraniční pomoc zároveň způsobilo další tlak na sítě pro podporu uprchlíků. LSM informovala, že projekt organizovaný rižskou radnicí na pomoc Ukrajincům při integraci byl již zastaven a některé lotyšské nevládní organizace se musely obrátit na nové zdroje financování. Zmrazení financování se dotklo také humanitárních organizací, jež dostávají americkou zahraniční pomoc v zemích sousedících s Ukrajinou. Například Polska, které po zahájení ruské plnohodnotné invaze před třemi lety přijalo více než milion ukrajinských uprchlíků. „Ze dne na den jsme museli stáhnout naše zaměstnance z projektů,“ řekl RTÉ News jeden z humanitárních pracovníků ve Varšavě.
„Od roku 2022 nemůžeme nic plánovat“
To vše způsobilo, že vysídlení Ukrajinci čelí nejisté budoucnosti. S tím, jak se měsíce přelévají do let, se návrat domů zdá být stále více nedosažitelný. Mnozí se ocitají v rozpolcené situaci mezi začátkem nového života v zahraničí a touhou vrátit se do země, kde stále zuří válka. Slábnoucí podpora ze strany hostitelských zemí tuto volbu jen komplikuje. „Mezi námi Ukrajinci se říká: ‚Od roku 2022 nemůžeme nic plánovat‘. Už se o to ani nesnažíme. Na začátku roku 2022 jsme všichni plánovali a všichni víme, jak to dopadlo,“ řekla Nataliia Kosiakova České televizi v Praze.
Podle Matthewa Saltmarshe z Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) průzkumy neustále ukazují, že většina uprchlíků se hodlá vrátit domů. „Když se jich však zeptáme: 'Máte v úmyslu vrátit se domů velmi brzy?’, pak jejich počet výrazně klesne,“ vysvětluje.
V Estonsku položili reportéři ERR tuto otázku Polině, jedné z 34 tisíc uprchlíků, kteří jsou v zemi usídleni. „Nevím, jak odpovědět na otázku, zda se chci vrátit, protože mi tam nic nezbylo – musela bych začít znovu od nuly,“ říká.
Podobně rozpolcený se cítí i čtrnáctiletý Pavlo, který nyní strávil tři roky ve Švýcarsku. „Na Ukrajině na mě čekají kamarádi, prarodiče a otec. Ale já tady začínám nový život,“ řekl reportérům RTS.
Tři roky poté, co utekla z Oděsy jen se svými kočkami, notebookem a fotoaparátem, se Anastasia v Bruselu stále snaží představit si svou budoucnost. „Ať se snažím sebevíc udržet něco, co by připomínalo můj starý život, nikdy to nejde. Jednou tu možná budu fungujícím členem společnosti a zároveň budu velmi často navštěvovat svůj domov. Nebo si najdu práci, kde budu moci přispět k obnově své země. Uvidíme. Zatím se učím jazyk a hledám si práci. To je vše.“
„Myslím, že to je hlavní věc uprchlíků: máme krátkodobé cíle.“
