Slovo Xenia patří k Řecku od antických časů a označuje jednu z nejdůležitějších tamních ctností - pohostinnost k cizincům. Že tenhle fenomén v Řecku stále žije, prokázala jedna starší dáma z Idomeni, které za humny uvízly tisíce běženců.
Nikdo jí neřekne jinak než „mamá“. Dvaaosmdesátiletá Paniagiota Vasileiadová strávila v Idomeni celý svůj život s výjimkou nejhorších dnů nacistické okupace. „Bylo nás pět dětí a naši rodiče. Všechno nám spálili, nic nám nezbylo. Jen oblečení, ve kterém jsme spali,“ vzpomíná místní pamětnice.
Když nedávno rodina v podobné situaci zaklepala na její dveře, nemohla je prý poslat pryč. „Tím vším jsem si prošla. Kdo to nezažil, nemůže se do nich vžít. Já jsem tím ale prošla a vím, jaké to je,“ dodává.
Skupině pěti Syřanů a Iráčanů nabídla střechu nad hlavou a místo u stolu. Každý den na něj nosí čerstvě uvařené jídlo. Další uprchlíci k ní chodí aspoň na pár hodin, aby něco pojedli a osprchovali se. Tito šťastlivci na rozdíl od ostatních v táboře nemusí stát ve frontách na jídlo, mají přístup k tekoucí vodě a suché posteli.
„Přála bych si, abych byla mladší a měla víc peněz a mohla si k sobě vzít polovinu tábora a postarat se o ni. Tento problém se nevyřeší tím, že se postaráte o pět z nich,“ popisuje Vasileiadouová. Uprchlíky z cizí země přijala jako vlastní rodinu - která stejnou pomoc potřebovala před 70 lety.
Řecká policie zahájila během úterý plošnou evakuaci tábora. Do konce května plánuje odvézt do oficiálních armádních táborů přes 7000 uprchlíků. „Vyklízení probíhá poklidně, z kempu odjíždí přibližně pět autobusů za hodinu. Řecká policie avizovala, že proti lidem v kempu nehodlá používat násilí,“ uvedla organizace ve své tiskové zprávě.
„Problémem ale zůstává, že armádní tábory, kam jsou uprchlíci přesouváni, nemají dostatečnou kapacitu a nesplňují základní hygienické standardy - proto uprchlíci dosud zůstávali přímo u hranic v Idomeni,“ dodala s tím, že náhradní ubytovací kapacity jsou v nepřijatelném stavu. Soudí to údajně i Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).
