Praha je okouzlující město s atmosférou, která není nikde jinde na světě. V rozhovoru pro Události, komentáře to uvedl americký fotograf Jeffrey Martin, který pořídil z věže Staroměstské radnice unikátní panorama české metropole. Na vršku orloje strávil Martin celé tři dny, slepit snímky dohromady pak trvalo další měsíce.
Jak vznikne snímek v rozlišení 405 gigapixelů? To asi není pár cvaknutí fotoaparátem a pak rychlá úprava v počítači, že?
Používám profesionální fotoaparát s velmi dlouhým objektivem. Ten je na speciálním programovatelném robotu, který vyfotí stovky, někdy tisíce snímků, a ty se pak softwarově spojí dohromady a vznikne nám jeden obrázek beze švů.
Čím se liší od těch klasických, takzvaně panoramatických záběrů?
Koncept je stejný. Fotíte ve všech směrech a všechny ty fotky dohromady vám dávají kruhový obraz. Akorát těch fotek je mnohem víc, protože ten objektiv je velmi dlouhý a každá fotka je velmi malá. Takže můžete přiblížit opravdu hodně, asi stokrát větší úroveň podrobností než v reálném životě.
Lze dohledat informace o nočním panoramatu Kuala Lumpuru s rozlišením 846 gigapixelů a také poskládaný snímek měsíčního povrchu. Ten má rozlišení 681 gigapixelů. To jsou asi ty největší snímky na světě. V žebříčku největších fotek je ta vaše pražská hned za nimi?
Ano, tahle fotka patří mezi největší, jaké kdy byly vyrobeny. Takže je to historický dokument vašeho města, myslím.
A kam byste ten snímek v té vaší sbírce zařadil? Mám na mysli to, že v Guinnessově knize rekordů máte záznam se snímkem Londýna se 320 gigapixely. To byl tehdy rekord. Neměl jste třeba chuť to tou Prahou zase někam posunout?
Tohle je největší fotka, jakou jsem kdy udělal já. Ta londýnská 320 gigapixelů, to byla ta druhá největší.
Všiml jste si při skládání fotografie něčeho, co vás pobavilo nebo výjimečně zaujalo? Musely tam být různé situace, různé detaily, které běžný člověk nevidí, ale vy jste je viděl. Musel jste je vnímat.
Na téhle jsem nic zas tak zajímavého nenašel. Díval jsem se velmi pečlivě, než jsme to dali on-line, jestli se tam neděje něco nepatřičného. V jiných městech, kde jsem dělal podobná velká panoramata, jsem našel pár detailů, které jsme pak museli odstranit, abychom ochránili reputaci toho, kdo tam na ulici byl a něco dělal.
Na ulici. Já jsem myslel, že jste viděli třeba nějaké intimní scény v nějakých domech nebo něco takového.
Ne, tak hrozné to nebylo. Bylo to tokijské panorama. Tam byl obrázek jednoho pána, který spal na zemi. V Japonsku je sociálně přijatelné spát venku, pokud jste příliš opilý, abyste šel domů. A tenhle pán tam ležel na lavičce. Bylo by to pro něj velmi trapné, kdybychom ho zvěčnili na internetu, ale nic zas tak hrozného to nebylo.
A kdyby si ho potom někdo přitáhnul a zjistil přesně, kdo to je, to by byl asi průšvih, viďte.
Asi ano, ale v Japonsku se to vlastně docela toleruje. Ale je trochu jiné, když si to někdo vyfotí a pak to zveřejní mezinárodně.
Jasně. Pojďme k té úžasné pražské fotografii. Řekněte ještě, jak dlouho jste byl na věži a jak jste vlastně docílil nebo mohl docílit toho, že jste pokaždé fotil na všechny strany z jednoho stejného konkrétního bodu?
Nahoře jsem strávil tři dny a chtěl bych poděkovat pražskému magistrátu za to, že nám umožnil přístup. Bylo to na vrchu lešení, na vršku orloje. Strávil jsem tam tři celé dny, asi od osmi od rána do asi čtyř odpoledne. A fotil jsem mockrát, mnoho různých sad a doufal jsem, že jedna ta sada bude dostatečně dobrá na to, abychom mohli udělat celé panorama.
To jste měl něco, čemu se v češtině říká piplačka. To je zřejmě nepřeložitelné slovo, ale mám na mysli, že to musela být velmi složitá těžká práce. To asi vyžaduje hodně velkou trpělivost.
Ano, byla to docela tvrdá práce, protože byla zima, občas pršelo, foukal vítr. Asi dvacet hodin jsem tam fotil a pak se to několik měsíců dávalo dohromady, až jsme se dostali k téhle fotce.
Praha je samozřejmě hodně fotogenická. Je něčím výjimečná? Protože vy fotíte přírodu i jiná města, tak co je na ní to zajímavé?
Praha je krásné město, které myslím, že je mimořádně atraktivní pro miliony lidí. Je velmi historicky nedotčená. Má poměrně malé historické centrum. V tom je zajímavá.
My, co jsme se v Praze narodili a žijeme v ní celý život, víme naprosto přesně, jaké je nejkrásnější město na světě, ale zajímá mě pohled cizince, který přece jen do Prahy přijde a vidí ji úplně jinak než my, Pražané. Co je na ní to nej?
Je na ní něco okouzlujícího. Je tu takový kouzelný pocit, který tady máte. Není vždycky krásné slunečné počasí, ale pořád je tady taková atmosféra, něco ve vzduchu, co v Praze je, co nikde jinde nenajdete.
To znamená, že Praha pro fotografa vašeho naturelu je největší výzvou, anebo jste si řekl – tak Prahu už mám, zkusím tedy ještě něco jiného, něco, co by ji zase překonalo, třeba v jiném úhlu pohledu?
Já už tady nějakou dobu žiju a Prahu jsem fotil mockrát. Je to z estetického hlediska velmi krásné město. A je relativně jednoduché tady vyfotit krásnou fotku. Zachytit celé město najednou, to je trochu jiná otázka. Ale určitě bych chtěl nafotit, co nejvíc měst dokážu.
Váš fotoaparát a váš objektiv jsou v podstatě v ceně takového středně luxusního automobilu. Jak dalece se těm vašim snímkům dá přiblížit, řekněme s o něco pro normálního smrtelníka dostupnějším náčiním?
Můžete si koupit fotoaparát za pár tisíc korun, který vám dokáže přiblížit obrázek dost, a můžete ručně vyfotit několik přes sebe přeložených fotek a pak přes nějaký software si z toho udělat panorama. Pokud to děláte profesionálně, pak samozřejmě potřebujete trochu náročnější vybavení, ale nic mimořádně unikátního na tom není.
Jinými slovy, není to ve fotoaparátu, ale je to v oku a rukách fotografa, jestli to chápu správně? Trošku se pochlubte.
Samozřejmě jsou tam určité triky, zejména co dělat mezi těmi jednotlivými snímky, pak ta postprodukce, jak to celé slepit dohromady. Trvá roky praxe, než se dostanete k něčemu, co opravdu vypadá prakticky bezchybně, co vypadá hezky.
A poslední věc, vy fotografujete i běžný život v Praze, je třeba nějaký snímek z běžného každodenního života v Praze, na který nezapomenete?
Já myslím, že Prahu mě nikdy nepřestane bavit fotit. Tohle byl velký úkol, ale určitě vždycky budu fotit i jiná místa v tomto městě.
