Američtí vědci hlásí unikátní, na první poslech těžko uvěřitelnou metodu, jak vyrábět nanovlákna. Jsou silnější než ocel a tenčí než vlas, přesto mohou vzniknout ze vzduchu a za pomoci slunečního záření. V laboratoři tento proces funguje, nyní je však nutné zjistit, zda na průmyslové úrovni bude levnější než dosud používané metody.
Pro výrobu je klíčová sloučenina, kterou máme všude kolem nás. Z oxidu uhličitého se po proceduře stanou uhlíková nanovlákna. Do dvou elektrod v kádi se pustí slabý proud. Speciální sloučenina absorbuje ze vzduchu právě oxid a uhlíkové struktury posléze vznikají na katodě.
Vše funguje na solární pohon a podle autorů jde o mnohem levnější cestu, jak nanovlákna získat. Experti si ale tak jistí nejsou. „Ta metoda je zcela jasně popsaná, v laboratoři zvládnutelná, ale něco jiného je provádět ji v malém množství, a v průmyslovém reaktoru. Je otázka, kolik ta výroba bude stát,“ zmiňuje Miroslav Černík z Technické univerzity v Liberci.
Vědecký tým z USA vyzdvihuje i ekologickou stránku věci. Představená výroba totiž čistí vzduch od oxidu uhličitého. Vzhledem k objemu, jaký lidstvo produkuje, by ale kýžený efekt byl při průmysloév výrobě zanedbatelný. „Z hlediska snížení CO2 v atmosféře je tahle metoda asi utopistická, ale z hlediska výroby je reálná a je možné, že za několik let bude hojně využívaná,“ dodává Černík.
Ve využití nanovláken je jedním z tahounů také Česko. Právě Technická univerzita v Liberci přišla jako první na světě na to, jak ve velkém získávat nanovlákenné netkané materiály. České firmy pak vyrábějí chytré oblečení nebo nátěry, vyvíjejí kosmetiku nebo nanovodič, který ve vodě zabije bakterie a viry.
