Washington/New York – Už 6. listopadu se v USA uskuteční prezidentské volby, ve kterých současnou hlavu státu Baracka Obamu vyzve republikánský kandidát Mitt Romney. Jak si Obama v uplynulých čtyřech letech vedl v ekonomických otázkách a co od něj v budoucnu čekat? Jaké by bylo po ekonomické stránce vládnutí Mitta Romneyho? A který z nich více prospěje hospodářství USA? Ekonomové se nemohou shodnout – často přitom podle vlastních slov vybírají menší ze dvou zel.
V nedávném průzkumu televizní stanice CNN mezi ekonomickými experty zvítězil jako lepší kandidát na amerického prezidenta Mitt Romney – ovšem těsně. Ze 17 dotázaných jej jako jednoznačně lepšího zvolilo devět. Naopak demokrata Baracka Obamu považují za lepšího pro americkou ekonomiku jen tři. Ti přitom sami přiznali, že se tak rozhodli nikoliv na základě Obamových dosavadních kroků, nýbrž v naději, že po znovuzvolení začne řešit zásadní problémy veřejných financí.
O tom, že pohledy na ekonomické vize a schopnosti prezidentských kandidátů se různí, svědčí i názor zbylých pěti ekonomů, kteří se volby zdrželi s tím, že ani jeden ekonomice neprospěje. „Obama vůbec nerozumí byznysu a Romney zase neví, jak vládnout,“ zdůvodnil CNN svoje rozhodnutí Gary Rosenberger z firmy EconoPlay.
Obamovi řada dotázaných ekonomů vyčítá, že podkopal podnikání příliš velkou nejistotou v regulaci a není schopen řešit rozpory mezi svou politikou a požadavky republikánů, kteří nyní ovládají Kongres. „Romney by mohl spíše přimět Kongres udělat, co je zapotřebí, protože Obama prokázal, že to nedokáže,“ řekl David Wyss z Brownovy univerzity.
Někteří z těch, kdo vybrali Romneyho, jím nadšeni nejsou, a čekají od něj jen to, že nebude tak špatný jako Obama. „Romneyho politické kroky budou pro ekonomiku zřejmě méně špatné než Obamovy,“ myslí si šéf výzkumné organizace Center for Economic Research and Forecasting Bill Watkins.
Allen Sinai z firmy Decision Economics si naopak od republikánského kandidáta slibuje zajištění podmínek pro dlouhodobý ekonomický růst. Romney podle něj „volá po omezení růstu vládních výdajů, snížení daní a zrušení daňových výhod, snížení regulační nejistoty a plánuje nezbytnou reformu mandatorních výdajů.“
Ekonomové, kteří se vyslovili pro Obamu, doufají, že pokud získá i druhé funkční období, mohl by zavést reformy mandatorních výdajů a dosáhnout dohody s Kongresem spíše než Romney. „Je to podobné jako Nixonova dohoda s Čínou – teď to může dokázat jen demokrat,“ je přesvědčen ekonom investiční firmy Manulife Asset Management Bill Cheney.
Obama má problém: slabý růst HDP, vysoká nezaměstnanost a obludný dluh
Ekonomika je tradičně ústředním tématem amerických prezidentských voleb. Neznamená to však, že předvolební kampaň přispěje k nalezení léků na její bolesti. „Tyto prezidentské volby se více točí kolem politiky nenávisti než kolem debaty o tom, co posune Spojené státy tím správným směrem,“ postěžoval si na webu TradingFloor.com investiční ředitel Saxo Bank Steen Jakobsen. Situace je přitom podle něj horší než před minulými volbami. „V těchto volbách jsou nedostatky vašeho oponenta mnohem důležitější než vaše vlastní renomé,“ myslí si Jakobsen.
Podle Jakobsena by měl republikánský slogan znít: Pryč s makrem, ať žije mikro! „Makrem“ přitom bankéř dánského původu rozumí podpůrnou vládní politiku, která vede k nekonečným a stále rostoucím rozpočtovým deficitům.
„Už to nemůže být o moc horší. Role vlády v ekonomice nebyla nikdy větší. Ekonomickým bohem zůstává Keynes navzdory tomu, že všude lze nalézt důkazy o naprostém selhání politiky intervence za každou cenu,“ píše Jakobsen, podle jehož názoru projevují vláda USA, Kongres a centrální banka Fed ve své snaze udělat „víc a lépe“ příliš mnoho způsob myšlení, který náleží spíše do oblasti krizového managementu. Kritizuje zejména opatření Fedu zaměřená na stimulaci ekonomiky nákupem dluhopisů - takzvané kvantitativní uvolňování.
To, že vládní angažmá v ekonomice americkým veřejným financím nepřidalo, dokazují i čísla. Deficity za vlády prezidenta Baracka Obamy vzrostly zejména kvůli navýšení výdajů a státní dluh se zvýšil o téměř 50 procent. V letošním roce se podle předpovědi Rozpočtového výboru amerického Kongresu deficit USA patrně vyšplhá na úroveň 1,128 bilionu dolarů (asi 22,6 bilionu korun). Bude to už počtvrté v řadě, kdy přesáhne bilion dolarů.
Naproti tomu Jakobsenovo „mikro“ přirozeně ztělesňuje soukromé podnikání a volný trh, v jehož sílu uzdravit americké hospodářství věří. „Nikdo by nikdy neměl podceňovat ochotu Američanů utrácet peníze,“ zdůrazňuje Jakobsen. „Trhy a ekonomika pracují nejlépe v politickém vakuu.“
Přitom vzpomíná na 90. léta, kdy stál v čele USA demokrat Bill Clinton. I v této době, připomíná Jakobsen, byly obě komory Kongresu ovládnuty republikány stejně jako nyní. „Jeho iniciativy byly v Kongresu paralyzovány opozicí, Clinton neudělal za osm let nic a Spojené státy zažily ohromný růst. Znovu – politické vakuum je dobrá zpráva.“
Největší téma současné Ameriky: Velká, nebo malá vláda?
A právě v tom je zakopaný pes – jaký by měl být rozsah veřejného sektoru v USA a kdo jej zaplatí? Podle prestižního britského týdeníku The Economist jsou Spojené státy v tomto ohledu poněkud „schizofrenní“ – jejich zdanění odpovídá zemi s malým rozsahem veřejného sektoru, vláda ale utrácí jako v zemi s robustním veřejným sektorem.
Pro týdeník The Economist současní dva kandidáti dokonale ztělesňují tradiční pravolevé politické spektrum. Obama, který strávil většinu svého života ve veřejném sektoru, na akademické půdě či v občanské společnosti, si podle Economistu zjevně myslí, že stát by měl hrát větší roli – podporovat ekonomiku a zmírňovat sociální rozdíly.
Naproti tomu Romney, jenž vydělal zhruba 200 milionů dolarů vlastním podnikáním, věří, že to nejlepší, co může vláda udělat, je nestát v cestě byznysu – snižovat daně, uvolňovat regulaci a nechat občany, aby rozvíjeli vlastní podnikatelské aktivity.
V současné situaci, píše The Economist, budou muset být obě strany ochotné ustoupit ze svých pozic. „Republikáni si budou muset uvědomit, tak jako jejich intelektuální předchůdci od Adama Smithe po Abrahama Lincolna, že vláda má v kapitalistické ekonomice důležitou roli v poskytování veřejných statků a záchranné sítě. Ale hlavním problémem republikánů jsou daně. Úspěšné snížení deficitu vyžaduje přinejmenším jeho určitou část – zhruba čtvrtinu – kompenzovat novými příjmy.“
Naopak demokrati najdou svoje výzvy spíše na straně výdajů. „Produktivita ve veřejném sektoru stagnuje v době, kdy se v soukromém sektoru zvýšila na dvojnásobek. Obama se musí rozhodnout, jestli se postaví na stranu daňových poplatníků, nebo státních zaměstnanců. Také se musí vážně zabývat omezením regulace, a ne ji rozšiřovat; měl by i častěji naslouchat úspěšným podnikatelům, než aby jim říkal, že všechno je v pořádku.“
Vítěz listopadových voleb se navíc bude potýkat ještě s jedním problémem – tzv. fiskálním útesem. Tak Američané označují situaci, která může nastat na přelomu let 2012 a 2013 – po deseti letech má totiž vypršet platnost snížených daňových sazeb a zároveň s tím vstoupit v platnost automatické snižování vládních výdajů, dohodnuté loni v Kongresu.
To by v úhrnu znamenalo souběh rozpočtových restrikcí v objemu zhruba 600 miliard dolarů (11,7 bilionu korun), který by mohl negativně zapůsobit na ekonomický růst a uvrhnout americkou a možná i globální ekonomiku do nové recese. Předpokládá se však, že politici po listopadových volbách této situaci alespoň zčásti zabrání. A to bude asi vyžadovat širší konsenzus mezi oběma hlavními americkými politickými stranami.
I z toho důvodu Steen Jakobsen doufá, že se současná politika nenávisti uplatňovaná v předvolební kampani přetaví do nové rovnováhy a spolupráce. A to bez ohledu na výsledek voleb. Sám přitom jedním dechem svůj optimismus krotí: „Jak politické, tak ekonomické dějiny nám dávají lekci, že změna vyžaduje mnohem více času, než bychom chtěli a potřebovali.“
