Tokio - Vysokorychlostní vlak na magnetickém polštáři dnes poprvé v Japonsku překonal hranici 600 kilometrů za hodinu. Na testovací dráze pod horou Fudži dosáhl nového rychlostního rekordu 603 kilometrů v hodině. Vlaková souprava využívající technologie magnetické levitace tak smazala vlastní rychlostní rekord z minulého týdne, který měl hodnotu 590 kilometrů za hodinu.
Dnes dokázala japonská souprava se sedmi vagony jet rychlostí přes 600 kilometrů za hodinu po dobu 11 sekund, upřesnila společnost Central Japan Railway, která nový vlak považuje za prostředek hromadné dopravy budoucnosti.
- Na normálních kolejích drží rekord 574,8 kilometru v hodině francouzský expres TGV z 3. dubna 2007.
Firma Central Japan Railway vyvíjí nové vlaky v souvislosti s připravovanou tratí mezi Tokiem a městem Nagoja, která by měla být hotová do roku 2027 a měla by zkrátit cestování na této trase ze stávajících 90 minut na 40. Více než 80 procent z 285 kilometrů dlouhé trati bude vedeno pod zemí. Do roku 2045 by pak linka měla být protažena až do Ósaky.
Pro zajímavost: Trať z Prahy do Ostravy by japonský rychlovlak v plné rychlosti zvládl zhruba za půl hodiny. Francouzské TGV by za stejnou dobu skončilo kousek za Českou Třebovou, chlouba domácích železnic Pendolino by dojela těsně před Pardubice.
Cena projektu je odhadována v přepočtu na 1,81 bilionu Kč. Japonsko doufá, že část nákladů by se mu mohla vrátit prodejem technologie do zámoří. Japonské firmy by prý mohly vybudovat systém magnetického klouzání například ve Spojených státech, kde by spojil metropoli Washington s Baltimorem za pouhých 15 minut.
Výhodami použití magnetické levitace u vlaků jsou zejména vyšší rychlost, která kvůli absenci tření přesahuje 400 km/h, a větší komfort pro cestující. Podle konstruktétů navíc platí paradoxní úměra: čím je vlak rychlejší, tím je bezpečnější. „V budoucnu bychom tak chtěli přepravovat cestující stálou rychlostí 500 kilometrů za hodinu,“ zmínil šéf vývojářů Jasukazu Endo.
Technologie vyžaduje specifickou dopravní infrastrukturu, většímu rozšíření těchto rychlovlaků brání zejména vysoké investiční náklady, které jsou dvojnásobné v porovnání s výstavbou vysokorychlostních tratí. Provoz magnetických rychlovlaků je ale levnější: při rychlosti 400 km/h vystačí souprava s příkonem sedm megawatt, což je o polovinu méně než u francouzského TGV nebo německého ICE při podobné rychlosti.
Již nyní jezdí dva komerční vlaky na magnetickém polštáři, od dubna 2004 v Šanghaji v Číně a od března 2005 v japonském Aiči. Podle šéfredaktora odborného serveru ŽelPage Josefa Petráka přitom technologie nedosáhla svých rychlostních limitů. „Věřím, že fyzika nabízí větší horizont. Záleží na tom, kolik máte prostoru na stavbu infrakstrutury a peněz,“ zmiňuje Petrák.
Josef Petrák, Želpage.cz: „Ta poloviční rychlost využívanou v západní Evropě, tedy 300 kilometrů, je přesun, který technicky můžeme utáhnout i my v Česku. Má smysl v přesunech mezi Prahou a Brnem nebo Ostravou atd.“
