V přístavech po světě se nacházejí lodě, z kterých nemohou námořníci na pevninu. Podle OSN je to stále častější jev. Majitelé například z finančních důvodů nechají plavidla opuštěná u břehů a posádka pak nemůže loď kvůli místním zákonům opustit. Loni takto zůstalo bezprizorních dva tisíce námořníků ze sto padesáti lodí.
Loď jako vězení. Námořníci u břehů Saúdské Arábie či USA nemohou kvůli zákonům na pevninu
4 minuty
Horizont ČT24: Opuštěné lodě, z kterých nesmí námořníci na souš
Nákladní loď Al-Maha o rozloze fotbalového hřiště se stala pro námořníka Abdula domovem i vězením. Žije na ní už téměř deset let a o zrezivělý a postupně chátrající stroj se s ostatními členy posádky pečlivě stará. Netuší, kdy jejich vleklá mise skončí.
„Toto je místo, kde se každý den modlím. Modlím se k Bohu za naše bezpečí. Modlím se za návrat k rodině a mým dětem,“ říká Abdul Nasser Saleh.
Plavidlo je uvězněné u břehu Saúdské Arábie, majitel loď v přístavu zanechal a muži z válkou rozpolcené Sýrie zůstali ve slepé uličce. Kvůli přísným imigračním zákonům země nemohou vstoupit ani jednou nohou na souš. „Samozřejmě, že nemůžeme na břeh. Jde to jedině v případě zdravotní nouze,“ potvrzuje Abdul.
Námořníci se bojí o mzdu
Tanzanie, pod jejíž vlajkou se Al-Maha plaví, na zoufalé výzvy námořníků nereaguje. Muži stále od majitele lodi nedostali zaplaceno a nevědí, jestli se někdy něco takového stane. Abdulova rodina, kterou zasáhla vážná nemoc, se bez manžela topí v dluzích.
„Je naprosto nepřijatelné, že dnes něco takového vidíme na denní bázi. Vídáme případy opuštění (plavidel) po celém světě,“ říká Mohamed Arrachedi z Mezinárodní federace pracovníků v dopravě.
Víc než čtvrtina plavidel je opuštěná u břehů Saúdské Arábie, Íránu a Spojených arabských emirátů. Důvodem je, že se nepřipojily k Úmluvě o práci na moři, která chrání práva námořníků. Podle dokumentu mají v případě opuštění plavidla majitelem zasáhnout vlajkové státy lodí. „Regulační orgány a státy, jejichž vlajky plavidla nesou, by měly bezpodmínečně plnit své povinnosti, aby vymýtily tento nechvalně známý jev,“ dodává Arrachedi.
Dluhy, rostoucí náklady na palivo nebo nečekané nákladné opravy – to vše jsou důvody, proč zanechávají společnosti své lodě opuštěné v přístavech. Pandemie a rostoucí inflace ještě vše zhoršily a podle OSN je situace nejkritičtější za poslední dvě dekády.
Soudní bitva může trvat námořníkům roky a sami se obávají, že pokud plavidlo opustí, mzdu, kterou jim lodní společnosti dluží, nikdy neuvidí.
Mezi nimi jsou i rybáři z Filipín na lodi u pobřeží Spojených států. I oni jsou kvůli imigračním pravidlům na palubě už tři měsíce. Norberto kvůli svému nedobrovolnému vězení přišel o narození syna. „Je to směs pocitů radosti a smutku. Jsem šťastný, že se moje dítě narodilo v pořádku. Smutný, protože jsem nemohl být po jejich boku,“ říká rybář Norberto Cabrela.
Loď se stala centrem sporů o náklady mezi americkou rybářskou společností a filipínskou firmou, která rybáře najala. Mužům na palubě nezbývá nic jiného než čekat. Podobný osud za dvě dekády podle databáze OSN potkal téměř dvanáct tisíc námořníků.
