Během pokračujících bojů na Ukrajině stále víc Ukrajinců zveřejňuje otřesné případy brutality, které oni sami nebo jejich blízcí prožili v rukou ruských vojáků. Reportéři CNN mluvili s obyvateli Bohdanivky, odkud okupanti odvlekli jejich otce, bratry a syny.
Valentyna Bobková den za dnem čeká, až se její manžel a syn vrátí domů. „11. března jsem jim volala a Kolja řekl jen: 'Počkej…' A to bylo vše. Vůbec nevím, co se s nimi mohlo stát. Mouše by neublížili. Jsou tak hodní…“ řekla.
Několik dní předtím obec obsadili ruští vojáci. Když se toho dne vrátila Valentyna Bobková domů, sousedé jí řekli, že jejího muže a syna odvezli. „Chci, aby mi je vrátili. Nebo aspoň řekli, kde jsou. Proč mé chlapce ukrývají? Takhle nemohu žít…“
Není to ojedinělý příběh. Přes ulici a za rohem žijí další rodiny ve strachu o život svých blízkých. Julia Vasylenková viděla, jak ruští vojáci násilím odvádějí otce jejích dětí. Teď jí zbylo jen album fotografií. „Jsou to skřeti. Odvedli nám tátu a další muže a zničili domky, které jsme vlastníma rukama budovali. Přitom jsme mírumilovní lidé,“ nechápe Julia Vasylenková. Ulevilo se jim, že vesnicí už neprojíždějí ruské tanky. Znamená to ale, že se nemají koho zeptat, kam jim muže odvezli.
Ve spoušti války Grygorij Lyhogod pátral, co se stalo jeho bratrovi. Sebrali ho ve stejnou dobu jako ostatní. „Podle jednoho kluka ho ubili palicí,“ poznamenal. Odkazuje tak na Ivana, který říká, že byl také v zajetí ruských vojáků. Řekli mu prý, že mají za úkol mlátit je každý den, a svazovali je provazy. Jeden ze zajatců bití nepřežil. Ivan to pak nahlásil policistům, ti soudí, že šlo o Grygorijova bratra. Tělo se ale nenašlo. „Odvezli ho s sebou. Kdo ví, kde je,“ říká Grygorij Lyhogod.
Z domu, kde měli zajatce držet, zůstal jen sklep. Lyhogod dostal svolení podívat se dovnitř, ale zůstal jen pár vteřin. Pomyšlení na bratrovy poslední okamžiky bylo příliš bolestné.
