Moskva – Sovětský střední tank T-34 se stal jedním ze symbolů druhé světové války, jen málokterý jiný obrněnec se mu vyrovnal. Továrny, po napadení SSSR přesunuté na Ural, navíc během války vychrlily na 35 000 kusů T-34. Cesta tohoto typu do výroby ale nebyla jednoduchá, od začátku 30. let totiž Rudá armáda používala rychlé stroje schopné jezdit také bez pásů a chtěla je i nadále. Nakonec ale 31. března 1940 dostal pásový T-34 od ministra obrany šanci.
V rozkaze maršála Klimenta Vorošilova, kterého později v průběhu války vedení odvolalo z frontového velení pro neschopnost, nicméně nechyběla podmínka, že typ A-34 (původní označení tanku) musí „projít všemi armádními testy“. O dva roky dříve to přitom vypadalo, že kvůli nepřízni velení čistě pásová varianta, kterou konstruktéři vytvořili vlastně bokem, vůbec nedostane šanci. Nakonec ale zasáhl sám Stalin, který v srpnu 1938 navrhl, aby se naostro vyzkoušely oba druhy pohonu.
Zpočátku se mu příliš nevěřilo
Na jaře 1939 tak dostala Rudá armáda ke zkouškám dva téměř identické tanky - jeden označený A-20, který mohl jezdit také na kolech, a druhý A-32, který se neobešel bez pásů. Testy, při kterých oba tanky najezdily v létě 1939 kolem 3 000 kilometrů, ale nepřinesly jasného vítěze. O budoucnosti nakonec rozhodla tanková přehlídka, uspořádaná koncem září pro nejvyšší armádní velení. „Dvaatřicítka“ při ní na simulovaném bojišti doslova létala přes zákopy a překážky.
A když tank navíc před zraky generálů za jízdy bez námahy přelomil svým čelním pancířem vzrostlou borovici, měl téměř vyhráno. Pro pásovou variantu hovořila i skutečnost, že její konstrukce snesla podstatné zesílení pancéřování. Předtím, než ale dostal vylepšený model označený A-34 zelenou, musel podle Vorošilova rozhodnutí ukázat provozní spolehlivost. „Do služby bude moci být jako T-34 zařazen, pokud ujede 2 000 kilometrů,“ stálo na podzim 1939 v dekretu ministra obrany.
Vedení charkovské továrny, kde vývoj tanků probíhal, se nakonec rozhodlo pro troufalý pokus – nové tanky měly svou spolehlivost dokázat na cestě z Charkova do Moskvy, což je vzdušnou čarou téměř 700 kilometrů. Dvojice tanků vyjela z bran továrny 5. března a do hlavního města stroje dorazily po necelých dvou týdnech zcela utajeného putování.
V boji od roku 1941
Už v noci 17. března 1940 se tak mohly představit před očima J. V. Stalina, ministra zahraničí Molotova nebo maršála Vorošilova přímo v Kremlu. O dva týdny později pak ministr obrany vydal rozkaz, kterým nařídil výrobu nových tanků. Do boje T-34 zasáhl poprvé v červnu 1941, tehdy ještě nepříliš efektivně. V následujících letech války ale slavil velké úspěchy a některé armády jej používají dodnes.
- Prototypy nových tanků (zleva): A-20, T-34 (1940), T-34 (1941) zdroj: wikipedia.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1540/153951.jpg
- Tank T-34 zdroj: fas.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1540/153950.jpg
- T-34 používaly i jednotky německého wermachtu zdroj: wikipedia.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1540/153953.jpg
- T-34-76 autor: ČT24, zdroj: wikipedia.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1540/153949.jpg
