Ve Spojených státech začal platit postupný zákaz mikroskopických plastových kuliček, které se používají ve sprchových gelech nebo zubních pastách. Jde o částečky velikosti okolo jednoho milimetru, které čističky odpadních vod nezachytí. Kuličky se tak dostávají dál na pole nebo do řek a moří a následně i do lidské potravy.
Kosmetikou s mikrokuličkami se Američané dlouho zkrášlovat nebudou
Na počátku soumraku mikrokuliček stála výprava výzkumníků za odpadem v oceánech a jezerech mezi Spojenými státy a Kanadou. Vědci při ní narazili na něco, co ani nehledali. „Začali jsme nacházet malé, pravidelně kulaté kuličky o velikosti jedné třetiny milimetru. Neviděl jsem to nikde jinde na světě,” říká Marcus Erikson z 5 Gyres Institute.
Stopy nakonec vedly do regálů drogérií. Různé organizace začaly tlačit na Kongres, aby kuličky vymýtil. Výrobci by je měly nahradit takovými, které se v přírodě rozloží. Nejrůznější gely a pasty s mikročástečkami se v USA prodávají dál. Jejich výrobci dostali dva roky na to, aby se zákazu přizpůsobili.
V jedné tubě kosmetického výrobku může být až několik desítek tisíc kuliček. Odhaduje se, že do odpadních vod se v Americe každý den dostane tolik kuliček, že by naplnily tři sta tenisových kurtů.
Podle vědců spočívá hlavní problém v tom, že kuličky do sebe ve vodě natáhnou nebezpečné chemikálie. Do těl zvířat a následně lidí se tak dostává jedovatý koktejl. „Čím dál víc vidíme, že plastový odpad má celou řadu dopadů na mořský ekosystém a ovlivňuje i lidský potravní řetězec,” upozorňuje Miriam Gordonová z kalifornské pobočky společnosti Clean Water.
V Evropě zatím mikrokuličky problémy nemají
Evropu zatím téma mikrokuliček nevzrušilo. „Na úrovni České republiky ani na úrovni Evropské unie není množství těchto mikroabrazivních látek nijak regulováno,“ potvrzuje mluvčí Ministerstva životního prostředí Petra Roubíčková.
Na rozdíl od státních institucí si už ale problému v tuzemsku všimli zaměstnanci čističek odpadních vod. Kuličky jsou plastové, takže se nerozpouští. Zhruba 90 procent z nich se usadí v kalu, který se odfiltruje. Zbylých 10 procent ale putuje dál do oběhu. „Pokud se nezachytí tady v čistírně, tak ji bohužel opouští. Nedokážeme je změřit,“ říká technický ředidel berounských vodovodů a kanalizací Jíří Paul.
Jestli budou firmy kosmetiku vyrábět ve dvou verzích (jinou pro USA a jinou pro zbytek světa), nebo od mikročástic upustí zcela, není zatím jasné. Dá se ale očekávat, že dřív nebo později se do řešení vloží i Brusel.