Praha - Jako velitel ruské výpravy, která v lednu 1820 objevila Antarktidu, se do historie zapsal estonský námořní důstojník Fabian Gottlieb von Bellingshausen. „Byl to Estonec přizvaný k velení výpravě, protože Rusové neměli dostatečně vzdělaného a schopného kapitána, který by se dostal až daleko na jižní polokouli,“ tvrdí profesor Pavel Prošek, který byl hostem Studia 6. Slavný kapitán se se narodil 20. září 1778.
Během Bellinsgauzenovy nejúspěšnější expedice byla kromě Antarktidy objevena i řada ostrovů v Atlantickém a Tichém oceánu. A dnes nese Bellinsgauzenovo jméno například moře u Antarktidy, pánev v Tichém oceánu, ostrov v souostroví Tuamotu, mys na Sachalinu, ale i kráter na Měsíci.
Fabian Gottlieb von Bellinsgauzen, který je znám i pod ruským jménem Fadděj Faddějevič, se narodil roku 1778 do rodiny baltských Němců na estonském ostrově Saaremaa. V deseti letech se přihlásil jako kadet k carskému námořnictvu a v osmnácti absolvoval námořní akademii. Tehdy také začal používat i ruskou variantu svého jména.
V letech 1803 až 1806 se tento velký obdivovatel Jamese Cooka účastnil první ruské námořní výpravy kolem světa. Ve válce s Tureckem (v letech 1828 až 1829) velel skupině lodí, jež zaútočila v září 1828 na Varnu.
Později stál v čele jedné z divizí baltské flotily a od roku 1839 až do své smrti v lednu 1852 byl vojenským gubernátorem Kronštadtu. V této funkci mu byla udělena hodnost admirála (1843) a řád Vladimíra prvního stupně. Zemřel v lednu roku 1852.
Skupina bezejmenných velrybářů
Dodnes trvají spory o tom, kdo byl pravým objevitelem Antarktidy. Zásluhy si kromě Rusů nárokují také Britové, Američané nebo Francouzi. „A pak také skupina bezejmenných velrybářů a lovců tuleňů, kteří své objevy nijak nezveřejňovali, protože jim šlo o obchodní tajemství,“ připomíná Pavel Prošek.
Nejskvělejší Bellinsgauzenovou expedicí však zůstává ta antarktická. Dnes učiní vědci z celého světa v Antarktidě ročně stovky objevů. Přispívají k tomu i přírodovědci z brněnské Masarykovy univerzity, kteří bádají na české polární základně. Výzkumnou stanici Johanna Gregora Mendela na ostrově Jamese Rosse vlastní Česko od roku 2006. (Ostrov byl pojmenován po významném anglickém průzkumníkovi kontinentu.)
„Rok co rok v jižním letním období, tedy v měsících leden až březen, se tam koná vědecká expedice, která čítá kolem patnácti až dvaceti lidí,“ osvětluje provoz základny Prošek. Vědci se zabývají výzkumem klimatu, organismů a geologií Antarktidy.
Antarktida byla přijetím smlouvy o Antarktidě v roce 1959 „zmezinárodněna“ a prohlášena za kontinent určený výhradně pro mírové účely a otevřený svobodnému vědeckému výzkumu v zájmu všeho lidstva. Dřívější územní nároky, které si činily například Británie, Nový Zéland nebo Chile, po dobu platnosti smlouvy nemohou být prosazovány.
Česko rozhoduje o dalším osudu Antarktidy
O pravidlech využívání kontinentu a jeho ochrany jako světové přírodní rezervace rozhoduje mezinárodní společenství prostřednictvím států s konzultativním statusem. Česká republika má právě na základě činnosti vědců právo spolu s dalšími 28 zeměmi spolurozhodovat o dalším osudu Antarktidy.
Přírodu Antarktidy a výzkumy na české polární stanici přibližuje také výpravná monografie z dílny nakladatelství Academia. Vytvořil ji široký kolektiv autorů, který vedl host ČT24 Pavel Prošek z Přírodovědecké fakulty Masarykovy Univerzity v Brně.
