Ani ne před týdnem začala platit Pařížská klimatická dohoda, a už se nad jejím uplatněním v praxi, o kterém se právě v těchto dnech jedná na summitu v marockém Marrakéši, vznášejí první mračna. Obavy vzbuzuje zvolení Donalda Trumpa novým prezidentem Spojených států. Před volbami prohlásil, že chce, aby od této smlouvy USA odstoupily.
„Dohoda poškozuje zájmy amerického byznysu a dovoluje zahraničním byrokratům kontrolovat, kolik energie využíváme,“ řekl Trump v květnu ve svém projevu o energetické politice. Již předtím prohlásil, že fenomén globálního oteplování je podfuk ze strany Číňanů, kteří skrze tuto problematiku chtějí americký průmysl oslabit tak, aby byl méně konkurenceschopným.
Odborníci se proto obávají, že osmileté úsilí Obamova týmu – dosáhnout nové globální klimatické dohody a nasměrovat Spojené státy k většímu využívání „čistší“ energie –může tvrdě narazit. Zatímco administrativa stávajícího prezidenta vyhlásila záměr – takzvaný The Clean Power Plan – ztrojnásobit do roku 2030 zastoupení obnovitelných zdrojů při výrobě elektřiny (až na 20 procent, nepočítaje v to elektřinu z hydroelektráren), nový muž v Bílém domě opakovaně zdůraznil, že je proti odstavování uhelných elektráren, jelikož to USA stojí příliš pracovních míst.
Trump by také rád zrušil Národní agenturu pro ochranu životního prostředí (EPA). Prý je to ostuda, co tam dělají.
Čína varovala. Už před volbami
Ke zcela neobvyklému kroku se uchýlili v době bezprostředně předcházející americkým volbám čínští představitelé, když se dvakrát po sobě vyjádřili kriticky na adresu Trumpových klimatických postojů.
„Věřím, že rozumný státník by měl dělat politiku, která reflektuje globální trendy. Pokud tak nečiní, ovlivní to ekonomický a sociální vývoj jeho země,“ poznamenal Sie Čen-chua, matador mezinárodních klimatických vyjednávání a v současnosti speciální vládní vyslanec ČLR v oblasti problematiky klimatické změny.
Přitom zvýšená intenzita spolupráce Číny a Spojených států v posledních dvou letech, právě ohledně plánů na zmírnění klimatických změn, výrazně přispěla k úspěchu prosincové Pařížské konference – k podpisu nové globální dohody.
Něco podobného už tady bylo před 16 lety
Na jedné straně se svět obává Trumpovy nepředvídatelnosti, a to i na poli mezinárodních klimatických vyjednávání, na druhou stranu se účastníci summitu v Marrakéši vesměs shodují, že jeden člověk, byť prezident velmoci, nemůže zastavit sled událostí, které se daly do pohybu schválením Pařížské dohody a její rekordně rychlou ratifikací.
„To, čeho jsme byli svědky v minulých měsících, je neodvratitelný přechod k nízkouhlíkové ekonomice. Vývoj půjde dopředu, nejen zásluhou států, ale i díky městům, firmám, neziskovým organizacím a různým občanským iniciativám. Otázkou ovšem je, jakou rychlostí to bude celé pokračovat ve Spojených státech,“ řekl klimatický poradce prezidenta Obamy John Morton.
Někteří jeho kolegové připomněli, že v obdobné situaci se delegáti klimatické konference ocitli v roce 2000, kdy průběh COP6 v Haagu do jisté míry paralyzovaly tahanice spojené s přepočítáváním hlasů v prezidentském duelu George Bushe mladšího s Al Gorem. Vliv vítěze těchto voleb na mezinárodní klimatický režim netřeba dlouze připomínat, stačí si jen vzpomenout, jak Bush vytrvale odmítal ratifikovat Kjótský protokol, který i díky tomu vstoupil v platnost až sedm let po svém vzniku (v tomto ohledu má Pařížská dohoda jasně navrch).
Agenda v Marrakéši
Zatímco hlavním posláním Pařížské konference bylo přijetí nové klimatické dohody, letošní summit bude více technický. „Budou se dojednávat nová pravidla a procesy, které Pařížskou smlouvu umožní splnit. To vše má být hotové už v roce 2018, kdy se státy sejdou k prvnímu hodnocení, zda jsou závazky ke snižování emisí dostatečné,“ přiblížila Klára Sutlovičová z analytického centra Glopolis.
„Rámcové dohodě z Paříže je nutné dát reálný obsah a tím jsou klimatické závazky, plány a programy jednotlivých států,“ dodal vedoucí Informačního centra OSN v Praze Michal Broža.
- posílení závazků jednotlivých států v otázce snižování emisí skleníkových plynů k udržení oteplení do 1,5 stupně Celsia;
- přijetí pravidel k naplňování Pařížské dohody;
- technologická i finanční podpora chudých států k naplnění jejich klimatických ambicí;
- upřesnění dlouhodobých klimatických plánů (až do roku 2050) coby jasný signál pro podnikatelskou sféru, jakým směrem se má ubírat;
- přijetí praktických řešení pro ty, kteří již utrpěli velké ztráty a škody kvůli změně klimatu
