Kyjev - Protivládními protesty, které od pátku reagují na ukrajinské odmítnutí asociační dohody s Evropskou unií, plní hlavní stránky nejen evropských médií. Mimo nejznámějších postav v čele s prezidentem Viktorem Janukovyčem se v nich však angažuje celá řada opozičních politiků a aktivistů. Kdo jsou hlavní aktéři na obou stranách sporu a jaké mají zájmy?
O co jde?
Na tři sta tisíc lidí vyšlo v posledních několika dnech do ulic protestovat proti odmítnutí podepsat asociační dohodu s Evropskou unií Viktorem Janukovyčem. Protesty začaly v pátek, kdy skupina asi deseti tisíc lidí zablokovala náměstí Svobody v centru Kyjeva s vlajkami a poutači „Ukrajina je Evropa“. Demonstranty rozehnala ukrajinská policie, hlášeny byly desítky zraněných, které pořádkové síly bily obušky. (Více o pátečních protestech čtěte zde)
Dle zpravodaje ČT Josefa Pazderky ukrajinská občanská společnost dává najevo, že není se směřováním země spokojena. Konkrétnější politické cíle má opozice, která požaduje předčasné volby.
Jaká jsou rizika sporu?
Předčasné volby kritizují zástupci proruských provincií (především na východě Ukrajiny), které jsou na vztazích s Ruskem závislé. Skoro tři miliony Ukrajinců pracují v Rusku, roste nebezpečí, že by demonstrace mohly přerůst ve spor proruského východu a proevropského západu. Variantu rozpadu státu si ovšem Ukrajinci zatím nepřipouští, ač v Rusku už zazněla z úst renomovaného politologa Dmitrije Oreškina.
Podle koordinátorky ukrajinských projektů Člověka v tísni Oleny Ivantsiv je však toto nebezpečí malé. „Na Krymu rovněž vyšli lidé do ulic protestovat proti Janukovyčovi. V Doněcku určité protesty proti proevropskému hnutí byly, nicméně obecně se lidé na podporu prezidenta příliš nehrnou. Naopak, vládnoucí garnituru podporovat nechtějí. Proto je riziko občanské války naprosto minimální,“ tvrdí.
Jaké jsou hlavní postavy?
Vůdci opozice obecně podporují mírumilovné obléhání sídla vládního kabinetu a razantně odmítají jakékoliv fyzické střety. Rekrutují se z celého politického spektra – včetně radikálně nacionalistické strany. Spojuje je nesouhlas buď s postavou a vládou Viktora Janukovyče, nebo s jeho nepodepsáním asociační dohody s unií.
Viktor Janukovyč – ukrajinský prezident, který se k moci dostal ve volbách v roce 2010, které řada organizací včetně OBSE považovala za zmanipulované. Janukovyč bývá běžně považován za příznivce Ruska, jeho zahraniční politika je ovšem přinejmenším nejasná. Na summitu EU v roce 2010 například podepsal „akční plán pro Ukrajinu na krátkodobý bezvízový pobyt“ a prohlásil, že „Ukrajina touží po vstupu do EU“. Kladný vztah k Rusku ovšem zřetelný je. V roce 2010 podepsala Ukrajina s Ruskem smlouvu o budoucnosti Černého moře nebo se zastala Ruska v odmítnutí osamostatnění Abcházie, Kosova a Jižní Osetie. Janukovyč zároveň potvrdil statut Ukrajiny jako „neutrální země“, což znemožnilo větší integraci s NATO. A potěšil tak ruského prezidenta Vladimira Putina, který poukázal na „markantní zlepšení rusko-ukrajinských vztahů“. Janukovyč nicméně vstup do unie nadále zmiňuje jako svůj „strategický cíl“.
Vitalij Zacharčenko – současný ministr vnitra a tvrdý odpůrce nepokojů, který vedl zásah proti demonstrantům. „Chceme snad jít cestou Libye, Tuniska? Pokud se bude volat (ze strany opozice) po masových nepokojích, tak musíme zasáhnout,“ nechal se slyšet v neděli.
Jurij Lucenko – ukrajinský opoziční politik a bývalý ministr vnitra v kabinetu Julije Tymošenkové. Loni byl odsouzen na čtyři roky za „zneužití úřadu“, přičemž tento trest nejen on, ale i řada států a organizací včetně EU, USA nebo OBSE považovala za politickou perzekuci. Letos v dubnu byl Lucenko kvůli zdravotním důvodům Janukovyčem omilostněn. Nyní je jedním z vůdců ukrajinských protestů, které nepovažuje za „nic menšího než revoluci“.
Vitalij Kličko – slavný boxer a předseda opoziční demokratické aliance UDAR, další z opozičních šéfů. Považuje se za největšího protivníka současného prezidenta ve volbách roku 2015. Zatím prosazoval „poklidný“ průběh demonstrace, když odmítal „násilné obsazení budovy vlády“. Janukovyče ovšem tvrdě kritizuje a jeho svržení – a vypsání předčasných voleb - považuje za „vůli lidu“.
Julija Tymošenková – opoziční politička a bývalá předsedkyně vlády, v současnosti uvězněna na sedm let za „vyjednání nevýhodných podmínek o dodávkách ruského plynu na Ukrajinu“. Propuštění Tymošenkové požadovala EU jako jednu z podmínek podpisu asociační smlouvy, díky záporné reakci Janukovyče však Tymošenková zůstává ve vězeňské nemocnici v Charkově. Jedna z hlavních postav Oranžové revoluce z roku 2004 z vězení volá po „občanském protestu proti Janukovyčovi a jeho diktátorskému režimu“. Její role však kvůli uvěznění zůstává marginální.
Oleh Ťahnibok – lídr radikálně pravicové strany Svoboda, odpůrce Janukovyče. Při demonstracích volá po podpoře dělníků a pokouší se vyhlásit generální stávku.
Arsenij Jaceňuk – hlavní postava druhé největší parlamentní strany Báťkivščina, které předsedá Julija Tymošenková. V parlamentu má tato strana 92 křesel z celkových 450. Odmítá bližší vztahy Ukrajiny k Rusku a požaduje začlenění do Evropské unie. Na demonstracích podezírá Janukovyče ze zapojení provokatérů, kteří mají prezidentovi umožnit vyhlášení výjimečného stavu.
Inna Bohoslovská – Bývalá spolupracovnice Janukovyče, která odešla z jeho Strany regionů v protestu proti krvavým střetům policie s demonstranty. Spolu s Jaceňukem považuje zásahy na demonstracích za organizované prezidentem, jeho spojencem Viktorem Medvědčukem a Vladimirem Putinem.
Mezi další z aktivistů a organizátorů protivládních demonstrací patří například Sergej Milničenko, který se podílel na první demonstraci z konce minulého měsíce, nebo Andrij Ševčenko, poslanec, jenž tweetoval při brutálním zásahu policejních sil. Demonstrací se však účastnili i zahraniční zástupci. Příkladem je polský politik a viceprezident Evropského parlamentu Jacek Protasiewicz, který podpořil protestující dav slovy „jste součástí Evropy“.
Co bude dál?
Odborníci jsou zatím v předvídání opatrní. Jisté je však to, že dochází k rozkolu elit. „Odstoupil například šéf prezidentské kanceláře i několik poslanců z vládní strany na protest proti sobotnímu zásahu policie,“ tvrdí komentátor Hospodářských novin Ondřej Soukup. Pokud budou protesty pokračovat i nadále, je však dle Oleny Ivantsiv (Člověk v tísni) pravděpodobné, že vláda začne s demonstranty jednat. „Janukovyč ani Strana regionů se zatím vůbec nevyjádřili. Je však možné, že se to brzy změní. Reálná je i možnost, že parlament vysloví vládě nedůvěru a předčasné volby se uskuteční. To by bylo i nejlepší řešení,“ komentuje.
