Minsk – Damoklův meč se vznáší nad negramotným běloruským Romem, který byl za šestinásobnou vraždu odsouzen k trestu smrti. O úterní půlnoci totiž údajně uplynula lhůta, během níž mohl běloruský prezident Alexandr Lukašenko dát třicetiletému Vasilijovi Jusepčukovi milost. Disident Vladislav Janduk se sice domnívá, že lhůta ještě nevypršela, nicméně se podle něj nedá předpokládat, že by prezident žádosti o milost vyhověl. Jusepčuk byl v červnu usvědčen z oloupení a uškrcení šesti starších žen. Svou ale vinu popírá a podle svých obhájců byl k přiznání donucen mučením.
Bělorusko je jedinou zemí v Evropě i v bývalém Sovětském svazu, kde se stále trest smrti vykonává. Jak uvedl Janduk v dnešním pořadu České televize Studio 6, technicky a organizačně sice není problém přestat hrdelní trest vykonávat nebo ho úplně zrušit, je to ale otázka navýsost politická. V roce 1996 Bělorusové v referendu zrušení trestu smrti zamítli a populista Lukašenko proto volí při potírání zločinu velmi tvrdý postup, byť se v zemi pod tlakem Západu počet poprav snížil. Zrušení trestu smrti je pro Bělorusko nezbytné, pokud chce zlepšovat vztahy s Evropskou unií a usilovat o členství v Radě Evropy.
Lukašenkovi se podle Janduka sice podařilo prakticky vymýtit organizovaný zločin, na druhé straně je ale jím zavedený systém příliš tvrdý vůči drobnější kriminalitě. Soudy mají tendenci i v nejjednodušších případech dávat maximální tresty: v důsledku toho jsou běloruské věznice přeplněné, panují tu otřesné podmínky a komplikuje to reintegraci vězňů do společnosti. V zemi také existuje řada politicky motivovaných zákonů, které umožňují kriminalizaci lidí s jinými politickými názory, vysvětlil Janduk, který byl sám nucen Bělorusko z politických důvodů opustit před 12 lety.
Disident Vladislav Janduk ke způsobu poprav v Bělorusku:
„Je to zvrácená 'kágébácká' humanita - na jednu stranu tvrdost, na druhou stranu snaha eliminovat tato nepříjemná témata z veřejného života.“
Podle odhadů organizace Amnesty International bylo v Bělorusku od jeho osamostatnění po rozpadu SSSR v roce 1991 popraveno asi 400 lidí, z toho v loňském roce čtyři. Místo a čas popravy jsou státním tajemstvím. Provádějí se ranou z pistole do týla, příbuzní odsouzenců se o jejich smrti dozvědí až po vykonání trestu a těla popravených se rodinám nevydávají. Ani Jusepčukova rodina se nikdy oficiálně nedozví, kde její příbuzný zemřel nebo kde je pochováno jeho tělo.
