Ostražitost trvá, i když je to už čtvrt roku, co Rusové z místa odešli. V Charkovské oblasti u státních hranic ale ukrajinští vojáci stále čelí dělostřelectvu, sílící hrozbou je pak přicházející zima, popisuje zahraniční zpravodaj ČT Jan Šilhan.
Jsme v první linii obrany Charkovské oblasti, popisuje ukrajinský voják sloužící nedaleko hranic s Ruskem
Události: Reportáž z Charkovské oblasti (zdroj: ČT24)
„Jsme na první linii obrany Charkovské oblasti. Na dohled od nás jsou vidět hranice Ruské federace. (…) Vykonáváme hlídku, kontrolujeme cestu, kdo projíždí do naší oblasti. Bývá tady i ostřelování, nalétávají letadla. Sloužíme, jak je potřeba,“ přibližuje ukrajinský voják Roman.
Se spolubojovníky tu prožívají zřejmě poslední dny před tuhou zimou. V lednu bývá i minus třicet stupňů. Jednou za rok tak přinese válka o nepřítele navíc. Ale i před ním je podzemí cenným úkrytem.
„Místa tu není mnoho, ale nějak se sem poskládáme,“ popisuje Roman zahloubený prostor, kde se nachází i několik úzkých postelí. „Když je mráz, je to v pohodě. Když prší, všude nám na hlavu kape voda,“ nastiňuje další z vojáků Michail. Prostory, ve kterých spí, však podle něj ochránili před vodou a na spaní mají i docela teplo.
Na jídlo pak mají polní kuchyni, která je v zimě jedno z nejdůležitějších vybavení.
Důležité železniční překladiště
Ukrajinský protiútok tu trval několik dnů, ale nikdo neví, jak dlouho bude nutné dané území bránit. Jednotky střeží vesnice podél trasy na Charkov. Řadu z nich před zničením neuchránily.
Vesnice Kozača Lopaň byla jedna z prvních zabraných během ruské invaze, je také jedna z posledních osvobozených v oblasti. Svedly se o ni tvrdé boje – i kvůli důležitému železničnímu překladišti.
Od této obce k ruským hranicím jsou to zhruba čtyři kilometry, její okolí je ostřelováno prakticky každodenně. Mezi oběma státy tu kdysi proudily tuny zboží, teď působí sídlo opuštěně.