Čína zveřejnila plán na příští pětiletku, který má oživit momentálně stagnující ekonomiku - a to důrazem na inovace. Země dlouho profitovala například díky obrovským průmyslovým komplexům s úzkou specializací. Na dálném východě tak lze narazit na celá „tovární města“ – tu zaměřená na kravaty, tu na mikiny a jiné části oděvů. Například jedna jediná továrna vyrábí až třetinu světové produkce ponožek. Ani masová výroba prý ale podle místních nemůže profitovat donekonečna.
Jde o doklad dlouhých dekád ekonomického zázraku hnaného exportem. Specializovaná města, která vsadila na co největší produkci co nejlevnějších výrobků. Síle, s níž Čína přečkala i tvrdé roky světové krize v roce 2008, ale podle všeho dochází dech. Odborníci se obávají, že to je předzvěst tvrdého nárazu pro celý stát.
Neblahý trend pocítila třeba čínská továrna Huazhong Socks, jejíž výrobky dost možná najde doma každý z nás. Ročně odsud vyvezou na 8 miliard párů ponožek, což zahrnuje třetinu světové produkce. I tady ale podle všeho mají lepší roky už za sebou. „Od r. 2013 světová poptávka klesá. Obecně, punčochové zboží nevyjímaje. Spoléháme na vztahy se stálými zákazníky, díky nim přežíváme. Ale celkově jde výroba ve městě dolů. Klima není nejlepší,“ svěřuje se majitel firmy Sü Lej-le.
Někteří podnikatelé už přesouvají výrobu do méně rozvinutých částí Číny – i kvůli faktu, že tím zároveň uniknou vyšším nárokům svých zaměstnanců. Emancipace dělníků stále více proniká i do dosud stabilního a konzervativního čínského průmyslu. Je to znát hlavně na mzdových požadavcích. „Za poslední dva roky šly platy prudce nahoru. Dělníci mají silnou oporu v zákoníku práce, takže jejich nároky všude v Číně stoupají,“ dodává šéf továrny.
Za 8 až 10 hodin práce denně si jeho zaměstnanci vydělají 16 až 23 tisíc korun měsíčně. Následovat své kolegy i konkurenty do zaostalejších končin ale zatím nehodlá a sází místo toho na inovace. Nyní má úspěch například s ponožkami, které produkují v zimě teplo – zájem je o ně nejvíce ve Spojených státech.
