Tokio - Američané stále zpytují svědomí, jestli za časté masakry způsobené šílenými střelci nemůže jejich láska ke zbraním a hlavně jednoduchost, s jakou je možné opatřit si skoro jakoukoliv pušku nebo pistoli. Inspirací by jim mohlo být Japonsko. V Tokiu neexistuje jediná střelnice, kde by se lidem do ruky dostala skutečná pistole, a i obchodů se zbraněmi je v metropoli jen poskrovnu. Výsledkem je minimální počet vražd způsobených střelnou zbraní. Podle japonských filmů to přitom paradoxně vypadá, že čím víc zbraní, tím lépe.
Země, která zrodila legendární samuraje, se vydala naprosto odlišným směrem než Spojené státy. Ani v těch několika málo obchodech se zbraněmi na nejnovější pistole nenarazíte. V Japonsku jsou totiž povolené pouze lovecké pušky: pistole a revolvery zákon zakazuje. Dokonce i bývalí policisté, kteří si chtějí pušku koupit, musí projít školením a písemnými testy, zkouškami na střelnici, získat lékařské potvrzení o psychickém zdraví a vyplnit žádost na policii. Zájemce kromě toho musí předem sdělit, jakou zbraň si chce pořídit. Celý proces trvá přes 40 dní.
Někdo by mohl namítnout, že k Japoncům jakožto potomkům samurajů patří spíš meče než střelné zbraně. Ani s meči to ale není tak jednoduché. I ty si musejí registrovat na jméno - sice ne na policii, zato přímo u vlády. Katana je totiž v Japonsku považována za kulturní dědictví.
Výsledek takových opatření je zjevný: Japonsko má oproti Spojeným státům jen něco málo přes třetinu obyvatel. A zatímco v USA v roce 2011 pachatelé zastřelili 8 500 lidí, v Japonsku jich bylo jen osm.
