Tokio - Zatímco fanoušci sportu v roce 1964 slavili, že Japonsko získalo na olympiádě v Tokiu celkem 29 medailí, jeden Japonec žádnou radost neměl. Kohej Džino se kvůli stavbě stadionu musel odstěhovat. V roce 2020 přitom bude Japonsko opět pořadatelem – a Džina hry zřejmě opět připraví o střechu nad hlavou.
Pro osmdesátiletého Koheje Džina znamená blížící se olympiáda vždycky jediné – stěhování. Blízko místa, kde se narodil a kde žil, se Japonsko v padesátých letech rozhodlo vybudovat národní stadion. Z něj se v roce 1964 stalo hlavní olympijské sportoviště. A Džino musel pryč. „Olympiáda mě děsila. Kdyby nebyla, nemusel bych si projít tak hroznou zkušeností. Pořád cítím zášť,“ konstatoval Japonec.
Omluva nepřišla
Na místě tehdy zanechal domov, svůj obchod s tabákem a podle svých slov i vlastní duši. S manželkou a dvěma dětmi žil provizorně v jediném pokoji. Práci našel v myčce. „Člověk by čekal, že se nás budou snažit podpořit, že se nám omluví. Nic takového ale nepřišlo,“ poznamenal Džino.
O půl století později mu hrozí, že si celý proces zopakuje. Tokio totiž opět pořádá olympiádu a na stejném místě chce nový stadion. Ten bude modernější, nejdražší v historii olympijských stadionů a zabere víc místa – nejspíš i to, kde Japonec bydlí. „Slíbili jsme Mezinárodnímu olympijskému výboru hlavní stadion. Musíme splnit slib, že tam bude 80 tisíc míst, vysunovací sedadla a stahovací střecha. Nemůžeme to změnit,“ prohlásil předseda olympijského výboru Tsunekazu Takeda.
Zatímco se Japonsko těší na příliv olympijských turistů, rostoucí prodeje a zájem celého světa, vyvstává otázka, za jakou to vlastně bude cenu.
