Kalifornie (USA) - Internet dnes není zpomalen přenosem dat, ale schopností naší technologie data usměrnit. Dnešní převod dat probíhá formou světelných impulsů v optických kabelech, které ale musí být v místě určení převedeny na impulsy elektrické. V bodě přechodu ze světelného na elektrický impuls naše technologie zaostává.
„Rychlost našich datových toků je zbytečně omezena rychlostí naší elektroniky,“ říká oxfordský doktor Chris Stevens. "Světlo a optická vlákna zvládají terahertzy, dosavadní elektronika jen pár gigahertzů. Převod a přesměrování dat je dnes navíc zbytečně drahé a energeticky náročné.
Řešení přinesla snaha o neviditelnost
Materiály, které by mohly konverzi ze světla na elektřinu ulehčit, přišly z dlouholetých výzkumů neviditelnosti. Jejich molekulární složení je takové, že v sobě dokáží šíření světla nepatrně zpomalit. Odstupňováním tohoto zpomalení světelných impulsů se pak dají vytvářet různé frekvence, a převod do elektrických signálů tak nění potřeba.
Tento „celo-optický systém“, složený z optických kabelů, se pak dá přirovnat ke světelnému hranolu. Svazek optických kabelů vedoucí data například z Evropy do Ameriky se tak dá přirovnat k proudu světla, který se hranolem tříští na obrovské množství konkrétních datových toků mířících každý ke svému cíli.
Zrychlení internetu by díky zpomalování světelných impulsů (a tedy vynechání dosavadních mezistupňů) bylo obrovské.Dnešní ekvivalenty takových hranolů jsou obrovská zařízení. Pokud by byly použity „metamateriály“ objevené při výzkumu neviditelnosti a fungoval by celo-optický systém, velikost zařízení by byla menší než nehet na palci lidské ruky.
Podle vědců z oxfordského týmu internet stále žije z přístupů a plánů formovaných na konci 90. let minulého století. Je prý čas světovou síť osvobodit a odemknout její plný potenciál.
