Kdysi se tam budoval sovětský komunismus, dnes z někdejší pýchy bolševické industrializace zbyly jen ruiny. V Permském kraji, na východním konci evropské části Ruska, připomínají minulost opuštěná města.
Verchňaja Gubacha, za sovětských dob třicetitisícové hornické město blízko pohoří Ural, dnes zeje prázdnotou. Mezi ruinami domů se tyčí stromy a těžní věže nad šachtami prorůstá vegetace.
V centru Gubachy stál dům kultury, vedle byla restaurace. „Žili jsme právě tady, na ulici Herzen. Vedle byla dvoupatrová zděná budova. Naše, taky dvoupatrová, byla ze dřeva. Dobře si pamatuji na sousedy,“ vzpomíná bývalá obyvatelka města Oksana Železněvá.
Město duchů by mohlo dobře posloužit představě, jak by svět vypadal bez lidí. Verchňaja Gubacha přitom není jediným takovým místem v této části Ruska.
„Jednou se mi dostala do rukou stará mapa Permského kraje. Celá byla zaplněná jmény vesnic a jiných osad. Teď to je většinou jen tajga,“ vypráví zase jiný obyvatel Ivan Škurikin.
Verchňaja Gubacha začala pustnout už za sovětských dob. Úřady se rozhodly obyvatele přestěhovat do vedlejšího většího města, kde se dnes nacházejí dvě stále fungující továrny. I tam ale žije stále méně lidí. Někdejší horník a dnes truhlář Alexander Sadrijev říká, že oblast trpí kvůli povodním.
„Voda zatopila šachty. Řeka Kosva se vylila z břehů. Koksovna a chemička byly taky pod vodou, dlouho nefungovaly,“ uvedl. Právě zatopené šachty ale minulost stále připomínají. Ze zničených uhelných dolů stále vytéká zamořená voda.
„Střechy v šachtách se propadly. Tak se tam dostala voda, která rozpouští síru. Když pak vyteče, třeba z Kalininského dolu, je plná siřičitých kyselin. Ani žáby tam nežijí,“ popisuje speleolog Sergej Menšik.
Příroda tak v někdejším městě Verchňaja Gubacha sice opět získává hlavní slovo, ale neblahé, člověkem způsobené zásahy přetrvávají.
