Jako dlouholetá hlava státu čelil mnoha překážkám a i aktuálním problémům – se zmíněnou částí těla – prý vzdoruje statečně. Izraelský exprezident Šimon Peres je po prodělané mrtvici při vědomí a vnímá, informovali jeho lékař a rodina. Po úterním vážném stavu je údajně „mimo přímé ohrožení života“. Politik, který v židovském státě vystřídal snad všechny vysoké funkce, letos oslavil 93 let.
Perese převezli do nemocnice v úterý poté, co si stěžoval na bolesti hlavy. Krátce poté podle doktora prodělal mrtvici na pravé straně mozku. Tehdy byly jeho vyhlídky značně nejisté, nyní už ale lékaři mluví mnohem optimističtěji.
„Mluvil jsem s ním a požádal ho, aby mi stiskl ruku. Učinil tak ihned a jsme přesvědčeni, že je při vědomí, naslouchá a reaguje,“ dodal lékař Rafi Valden. V nemocnici tak během středy zkusí snížit dávky léků, které bývalý prezident dostává.
Už v lednu Peres ve stejné nemocnici absolvoval operaci po menším infarktu. Když tehdy zařízení opouštěl, řekl, že se „velmi rád vrací do práce, což byl hlavní cíl zákroku“. Jeden z nejpopulárnějších politiků v Izraeli je bedlivě sledován jak médii, tak veřejností.
Navzdory vysokému věku je Peres aktivní a skrze svou nevládní nadaci stále usiluje o sblížení Izraele a Palestiny. Ostatně právě on byl v polovině 90. let u dosud nejslibnějšího kroku – mírových rozhovorů z Osla.
Vyzbrojoval mladý Izrael, přesto vždy věřil v mír
Má za sebou politickou kariéru jako málokterý blízkovýchodní představitel. Jeho životem se vlastně promítá celá historie jednoho státu. V parlamentní lavici strávil Šimon Peres půlstoletí, nejrůznější posty vystřídal ve dvanácti vládách a dvakrát izraelský kabinet sám vedl – paradoxně však nikdy volby do Knessetu nevyhrál. Vše si vynahradil v roce 2007, kdy se stal prezidentem.
Zřejmě málokdo by zkraje jeho kariéry sázel, že v roce 1994 Peres obdrží Nobelovu cenu za mír. Právě on se vrhnul na jeden z důležitých úkolů formujícího se státu Izrael: vyzbrojování a armádní zakázky se zahraničím šly převážně přes něho a pomáhaly formovat pozdější pověst izraelského vojska. Měl údajně výrazněji promlouvat do jaderného programu, jehož existenci ale Izrael nikdy nepotvrdil.
Politiku, do které jej zasvětil již koncem 40. let pozdější první izraelský premiér David ben Gurion, Peres nikdy neopustil. Po vzniku Izraele byl jmenován náměstkem generálního ředitele ministerstva a roku 1953 se ve věku pouhých 29 let stal vůbec nejmladším člověkem, který byl jmenován na post generálního ředitele ministerstva obrany. Měl na starosti nákup zbraní a navazování strategických spojenectví, která byla pro nově vzniklý stát velmi důležitá.
Díky Peresovu zprostředkování získal Izrael vyspělé francouzské bojové stíhací letouny Dassault Mirage III, nařídil výstavbu jaderného reaktoru v Dimoně a v roce 1956 společně s Francií a Spojeným královstvím dojednal tajnou trojstrannou dohodu, na jejímž základě byla téhož roku zahájena Sinajská válka.
Přestože jako šéf Strany práce utržil pět volebních porážek a v červenci 2000 prohrál i ve volbě prezidenta. V listopadu 2005 opustil po 37 letech Stranu práce, kterou mnoho let vedl, a vstoupil do centristické strany Vpřed.
Kromě jiného byl dvakrát premiérem (1984–1986, 1995–1996), třikrát ministrem zahraničí (1986–1988, 1992–1995 a 2001–2002) a dvakrát ministrem obrany (1974–1977, 1995–1996). Členem parlamentu byl s krátkou přestávkou v roce 2006 od roku 1959 do zvolení prezidentem v roce 2007.
- Peres několikrát navštívil i ČR. Poprvé byl ještě v bývalém Československu jako vicepremiér a ministr financí v lednu 1990, naposledy do ČR zavítal jako prezident v březnu 2009. Tehdy také poskytl České televizi exkluzivní rozhovor.
