Desítky let marně žádali papežové o setkání s moskevským patriarchou. Ten, ač formálně není hlavou pravoslavné církve, požívá díky největšímu počtu věřících velké autority. František a Kirill se paradoxně setkávají na půdě komunistické Kuby. Nečekaná schůzka na nečekaném místě má své opodstatnění. Vedle dlouhodobé snahy o sblížení k ní papeže a patriarchu dovedla hlavně politická situace. Oba dobře vědí, že si mohou pomoci.
K rozluce pravoslavé a římskokatolické církve došlo v roce 1054, kdy vyvrcholilo „velké schizma“. Od té doby šly obě svým vlastním směrem, i když náboženské obřady zůstaly velice podobné. Západní část křesťanů uznává za svou hlavu papeže, východní (pravoslavná) je volně podřízena konstantinopolskému patriarchovi.
- Římskokatolická církev má v současné době asi 1,25 miliardy přívrženců po celém světě, a je tak nejpočetnější ze všech křesťanských církví.
- Příznivců pravoslaví je podle odhadů celosvětově asi 250 až 300 milionů. Nejpočetnější je ruská pravoslavná církev, která má až 150 milionů přívrženců (odtud pramení autorita moskevského patriarchy).
K prvnímu zlomu a náznaku opětovného sbližování došlo v roce 1964 v Jeruzalémě, kde se papež Pavel VI. objal s konstantinopolským patriarchou Athénagorasem I., což vedlo k zahájení ekumenického dialogu.
V roce 2001 při své řecké návštěvě papež Jan Pavel II. požádal o odpuštění hříchů, kterých se dopustili katolíci vůči pravoslavným věřícím během tisícileté odluky obou církví, a vyzval ke sjednocení všech křesťanů. Jan Pavel II. se – už posmrtně – zasloužil o další historický krok ve sbližování, když se jeho pohřbu v roce 2005 účastnil konstantinopolský patriarcha Bartoloměj I.
Současný papež František se s Bartolomějem I. sešel několikrát, pomodlili se spolu během papežovy návštěvy Turecka i během jeho cesty do Izraele. Bartoloměj byl také přítomen Františkově intronizaci.
Střet zájmů: Ukrajina a Rumunsko
To s moskevským patriarchátem má Vatikán dlouhodobě napjatější vztahy. Paradoxně je poškodil pád komunismu ve východní Evropě a obnovení náboženské svobody.
Jablkem sváru bylo zejména Rumunsko a Ukrajina. Ruská pravoslavná církev vinila Vatikán, že se snaží prostřednictvím řeckokatolické církve získat v těchto regionech vliv a zapudit tam příznivce pravoslaví, což Vatikán popíral. „Je tam jakási žárlivost, strach z cizích misionářů,“ potvrzuje rezervovaný postoj ruského pravoslaví publicista Jan Jandourek.
Můžeme si pomáhat…
O setkání s patriarchou moskevským a celé Rusi marně žádal už Jan Pavel II., stejně tak jeho nástupce Benedikt XVI. K prolomení ledů podle komentátorů do jisté míry přispěla Františkova orientace na sociální témata a hlavně současná politická situace a izolace Ruska. Patriarcha Kirill je ve světské politice angažován mnohem silněji než papež (v roce 2012 popsal Putinovu vládu v Rusku jako „Boží zázrak“).
Nutno podotknout, že bez povolení Kremlu by ke schůzce Kirilla a Františka nedošlo. „Je možné, že ruská vláda a prezident Putin hledají symbolické kroky, kterými by uvolnili současnou atmosféru,“ uvažuje Jandourek.
Hlavním tématem Františkova a Kirillova setkání na havanském letišti má být pronásledování křesťanů na Blízkém východě, kde žijí mezi převažujícími islámskými věřícími i komunity katolíků a pravoslavných. „A František opakovaně říkal, že Vladimir Putin je člověk, který může velmi výrazně pomoci ochránit pronásledované křesťany zejména v Sýrii a Íránu,“ poodhalil směr vatikánské diplomacie dramaturg náboženských pořadů ČT Martin Horálek.
Kirill potřebuje získat váhu před koncilem
Další důvod pro setkání Kirilla s Františkem našel ruský list Vedomosti přímo uvnitř pravoslavné církve. Schůzka s Františkem totiž může Kirillovi pomoct zvýšit jeho symbolickou váhu před nadcházejícím koncilem všech pravoslavných církví, který se bude konat v červnu.
„V situaci církevního rozkolu na Ukrajině a konfliktu Moskvy s Kyjevem potřebuje Kirill mimořádně jemnou diplomacii, aby neztratil ukrajinskou církev, podřízenou moskevskému patriarchátu,“ poznamenal ruský deník.
Vedomosti připomněly, že na koncilu se sice nemá řešit autonomie ukrajinské církve, ale ostrost tohoto problému se nikam nevytratí, a tak je pro Moskvu mimořádně důležité nevypadat méně vlivně než konstantinopolský patriarchát, se kterým má ten moskevský čas od času konflikty kvůli jurisdikci.
