Praha/Londýn - Přátelská, komunikativní osoba s nenuceným chováním, která dokáže prolomit ledy a vcítit se do nervozity druhého – tak popisuje lidskou stránku královny Alžběty II. ředitel hradního protokolu Jindřich Forejt jakožto účastník několika oficiálních akcí s britskou královnou. Na osobní dojem nezatížený majestátem se ČT24 zeptala hradního ceremoniáře v době, kdy Velká Británie slaví 60. výročí Alžbětiny vlády. V roce 1952 se právě sedmého února poprvé probudila do nového dne s vědomím dědictví královského trůnu v nelehké době rozpadajícího se koloniálního impéria.
„Vy sami jako účastníci cítíte, že se setkáte s určitým symbolem, se silnou osobností. Ona však působí velmi nenuceně, velmi přátelsky. Není to člověk, u kterého byste cítili ostrou zábranu, nebo se kterým byste měli problém komunikovat. Královna i díky těm 60 letům na trůně dokáže prolomit ledy… Ta lidská stránka vás osloví, když ji vidíte,“ vzpomíná Forejt na chování britské královny při oficiálních akcích.
Svou dráhu na britském trůnu před 60 lety nastoupila oficiálně už o dne dříve – 6. února 1952, když umřel tehdejší král a její otec Jiří VI. Tehdy 26letá Alžběta už byla pátým rokem vdaná za prince Filipa a vychovávala dvě děti. Zpráva o smrti otce - a dědictví monarchie – ji zastihla na návštěvě farmy nedaleko Nairobi, kterou mladý pár dostal jako svatební dar od keňských představitelů. „V noci z 5. na 6. února manželský pár odjel na pozorovatelnu ve stromu u velkého jezera a tu noc strávili pozorováním zvířat. Dalo by se symbolicky říci - do koruny toho stromu ještě 5. února Alžběta vyšplhala jako princezna a sestupovala dolů jako královna, ale ona sama to ještě nevěděla,“ dodal Forejt.
Když se dozvěděla o skonu otce, tak se následnice trůnu i se svým mužem ihned neplánovaně vrátila do Británie, kde je uvítal tehdejší ministerský předseda Winston Churchill. Ačkoliv v době svého narození byla Alžběta po strýci Eduardovi a svém otci až třetí v nástupnické linii, nakonec díky abdikaci i faktu, že Jiří VI. po sobě nezanechal mužské potomky, zdědila trůn právě 26letá absolventka ústavní historie na Eton College. Zpočátku se musela vyrovnat nejen s pozvolným rozkladem koloniálního panství, ale také navazováním na veřejné renomé svého otce. Za vlády Jiřího VI. (1936-1952) se totiž Británie například dohodla na konečném uspořádání s Irskem, přečkala těžké válečné časy a v roce 1948 uspořádala povedené olympijské hry, jejichž cílem bylo nastolit mezinárodní harmonii a pospolitost.
Sám král se přitom dlouhou dobu potýkal s ostychem a koktavostí při veřejných proslovech - přemoci tuto poruchu řeči mu pomohly až svérázné metody odborníka na jazykový projev Lionela Loguea. V roce 2010 o tom natočil režisér Tom Hooper cenami ověnčený film Králova řeč. „Jiří VI. nebyl nikdy v propozicích následníka trůnu, vždy byl tím mladším synem. On sám se chtěl věnovat létání, posléze se věnoval službě v řadách královského námořnictva a zřejmě nikoho by nenapadlo, že jednoho dne usedne na trůn. Byl velmi plachý. Nicméně stal se velmi úspěšným panovníkem. On svou roli potvrdil jak v abdikační krizi v roce 1936, tak během válečného konfliktu, kdy zůstal v Británii a byl symbolem rezistence a naděje, že Británie válku vyhraje,“ komentuje Forejt.
Symbolem naděje se brzy stala také mladá panovnice, která při otázce, jaké jméno si pro výkon funkce zvolí, odpověděla jednoznačně: „No své vlastní, které jiné?“ Podle Forejta tak učinila z respektu ke své matce, populární Alžbětě, královně matce, která se později dožila 102 let. Během svého panování dávala Alžběta II. často na obdiv svou úctu k ženským předchůdkyním na trůnu. Královský dvůr v den jejího jubilea vydal nové oficiální fotky, na nichž je zvěčněna s diamanty, které při diamantovém výročí své vlády oblékla i královna Viktorie. Právě ona prozatím ze všech panovníků trávila na anglickém trůně delší čas než Alžběta, a to o zhruba tři a půl roku.
Během své vlády zažila 12 britských premiérů, 12 amerických prezidentů a šest papežů. Stránka se také věnuje jejím oblíbeným psům corgi, kterých měla během své vlády 30 a nyní má tři jménem Monty, Willow a Holly. Známý je její zájem o dostihové závody a procházky v okolí jejích venkovských sídel. Z pohledu anglických panovníků také nezvykle často a ráda osobně řídí automobily. V 60. letech vstoupila do armády, kde si jakožto první člen královské rodiny pořídila řidičské oprávnění.
Do jisté míry průkopnický je také její vztah ke královské rodině. Jako první britský monarcha Alžběta odmítla, aby se jí její potomci a vnoučata bez ohledu na věk v soukromí klanili. V současnosti tak mladší členové činí pouze na veřejnosti z protokolárních důvodů. „Vždy bylo něco, co ji od rodičovských povinností odvedlo. V době, kdy přebírala trůn, neměla moc času na své dvě několik let staré děti a i u pozdějších dětí musela upřednostnit státnické povinnosti. U vnoučat je to ale jiné. Královna si ve svém kalendáři dokázala zorganizovat čas, aby se s vnoučaty často a pravidelně viděla. Ostatně, co má velmi ráda, jsou rodinná setkání jako Vánoce či Velikonoce, kdy se sejde celá rodina i s životními partnery a tráví čas spolu,“ dodal Forejt.
Během její vlády zažívala královská rodina i bouřlivé časy, když tři z Alžbětiných čtyř dětí se rozvedly a ona sama zažila krátký pokles popularity po úmrtí princezny Diany v roce 1997. Svým zdrženlivým vystupováním a důsledným plněním svých povinností si ale získala oblibu většiny Britů. Při oslavách 50. výročí nástupu na trůn se před deseti lety před Buckinghamským palácem shromáždil na milion jejích příznivců.
Své jubileum začne Alžběta II. „řádně slavit“ od března, kdy absolvuje sérii cest po celé Británii a přidružených zemí Commonwealthu. Hlavní oslavy 60 let Alžbětiny vlády se pak plánují v červnu. Jejich součástí bude koncert v Buckinghamském paláci, bohoslužba v katedrále sv. Pavla, procesí kočárů v ulicích Londýna nebo plavba 1 000 lodí po Temži. I včerejší jubileum královna absolvovala pracovně, a to cestou po hrabství Norfolk ve východní Anglii. V tamním městě King's Lynn navštívila radnici a školu a na obou místech ji vítali lidé s květinami, kteří jí gratulovali k výročí.
