Kyjev - Čtvrteční rozhodnutí kyjevské vlády zastavit přípravy na podpis asociační dohody s EU neznamená definitivní konec námluv osmadvacítky s Ukrajinou. Podle expertů toto odmítnutí ani nezpůsobí ochabnutí pokusů Unie prohlubovat vztahy s dalšími státy na východě. Asociační dohoda s Ukrajinou se pouze odkládá - nejméně o dva roky, do dalších prezidentských voleb. Ovšem pokud se Viktor Janukovyč do té doby stihne připojit ke konkurenční ruské celní unii, evropské pouto s Kyjevem pod stůl spadne. Z technických důvodů totiž není možné, aby jedna země byla zároveň součástí dvou vzájemně si podobných spolků.
„Ukrajinci smlouvu s EU totálně neodmítli, pouze její přijetí pozastavili. Myslím, že tam stále je prostor, aby se smlouva podepsala později, až se změní situace,“ myslí si Jan Šír z Institutu mezinárodních studií FSV UK s tím, že summity EU a zemí Východního partnerství, kde se měla dohoda podepsat, se konají každoročně. „Dohoda o asociaci je vyjednaná, má nějakých patnáct set stránek. Je to výsledek pětiletého vývoje, který se jen tak neškrtá jedním rozhodnutím hlavy státu,“ myslí si odborník věnující se východoevropské politice.
Podobně celou situaci vidí i britský Economist, podle něhož je malé riziko, že by Ukrajina, jejíž politici označovali podpis asociační dohody za základní kámen své zahraniční politiky, v krátkodobém horizontu znovu změnili politický kurz země. „Čtvrteční zprávy pravděpodobně pouze zpomalily integrační proces Ukrajiny do EU, než aby ho nadobro zastavily,“ uvedl týdeník tento pátek.
Vzhledem ke své pozici transitní země ropy a plynu z východu a skutečnosti, že je sedmou nejlidnatější zemí Evropy, zůstává Ukrajina pro EU veledůležitou zemí. I proto se s ní chystala podepsat „nejambicióznější balík dohod, které kdy nečlenské zemi nabídla“.
Evropské výhody by přišly pozdě
Ačkoliv by sbližování se Západem Ukrajině z ekonomického hlediska přineslo řadu pozitiv, např. lepší přístup ukrajinských podniků na evropské trhy nebo pročištění celního systému, benefity asociační dohody by země podle publicisty Bohdana Kopčáka pocítila příliš pozdě. „Zvýšený export do EU by byl otázkou několika měsíců či let, kdežto ekonomické problémy související s podpisem by vznikly okamžitě,“ poznamenal v Událostech, komentářích na ČT24.
V okamžiku vstupu země do zóny volného obchodu by ukrajinští výrobci museli čelit ostré konkurenci kvalitního zboží plynoucího do země z evropského trhu. Ještě větší hrozbu ale představovala očekávaná odvetná opatření ze strany Moskvy, která by přišla o významného člena do své vlastní celní unie. Ruští politici otevřeně varovali, že podpis asociační dohody bude pro Ukrajinu znamenat oslabení široké ekonomické spolupráce. Podle výpočtu kyjevských ekonomů by výpadek obchodní bilance s Ruskem mohl dosáhnout až 500 miliard dolarů (10 bilionů Kč).
„Na Ukrajině by v případě katastrofického scénáře mohlo dojít i k tomu, že by se některé továrny musely zastavit. Janukovyč by se tak mohl dostat pod tlak. Průmyslové regiony na východě by hlásily zvýšenou nezaměstnanost, jeho voliči by protestovali. Za dva roky se přitom na Ukrajině konají prezidentské volby,“ zdůraznil Bohdan Kopčák.
Dejte nám víc
I proto se Viktor Janukovyč - vědom si významu své země pro EU - snažil do poslední chvíle vyhandlovat co nejštědřejší odměnu za svůj podpis. Podle diplomatických zdrojů deníku Financial Times a agentury Reuters ukrajinský prezident tento týden v Kyjevě evropskému komisaři pro rozšíření Štefanovi Fülemu sdělil, že asociační dohodu nepodepíše, dokud Brusel a další západní státy Ukrajině neposkytnou více peněz. „Současná situace mi nedovoluje dohodu podepsat,“ prohlásil údajně.
Peníze kompenzující výpadek ruského obchodu měl Západ Ukrajině poskytnout hlavně prostřednictvím přímých evropských dotací nebo pomocí záchranného fondu Mezinárodního měnového fondu. S představiteli MMF Ukrajinci letos o podpůrném balíčku ve výši 15 miliard dolarů jednali, odmítali ale přijmout podmínky fondu zvýšit domácí ceny plynu a povolit volnější kurz měny.
Od Bruselu proto Kyjev očekával, že využije svého vlivu a vyjedná pro něj výhodnější podmínky. Sama EU ukrajinským politikům přislíbila okamžitou finanční pomoc ve výši jedné miliardy dolarů, pokud asociační dohodu podepíšou. Tento příslib ale Ukrajině evidentně nestačil. A evropským vyjednavačům zřejmě nepomohl ani jejich vlastní požadavek propuštění expremiérky Julije Tymošenkové na léčení do ciziny. To prezident Janukovyč dlouho odmítal, podle komentátorů kvůli tomu, že se obával její konkurence v prezidentských volbách.
Ukrajinská ekonomika se kvůli klesající poptávce po exportu od začátku roku propadla o víc než půl procenta. K lepším výsledkům rozhodně nepomáhá ani nepříliš dobrá hospodářská politika vlády. Navíc země musí příští rok splatit vysoké zahraniční dluhy, stejně jako účty za dodávky plynu z Ruska. K tomu, aby se vyhnula vleklé recesi, tudíž ekonomika, trpící nedostatkem hotovosti, zoufale potřebuje finanční injekci.
Ostatně ukrajinská vláda otevřeně přiznala, že důvody pro ukončení evropských námluv byly primárně finanční. „Rozhodnutí Kyjeva zastavit jednání o přidružení k Evropské unii je taktickou záležitostí, která sleduje výhradně ekonomické zájmy,“ prohlásil v pátek v ukrajinském parlamentu premiér Mykola Azarov. Podle vicepremiéra Jurije Bojka jednání o přidružení k EU bude pozastaveno, dokud nebude jasné, jakou kompenzaci Kyjev od EU obdrží.
Konec Východního partnerství?
Odmítnutí asociační dohody ze strany Ukrajiny každopádně znamená vážný zásah pro úspěch iniciativy Východního partnerství. Primárním cílem tohoto evropského projektu je přetáhnout šest bývalých členů Sovětského svazu ležících na východním okraji EU pryč z ruské sféry vlivu a zajistit členským zemím stabilní prostředí v nejbližším sousedství. Vedle Ukrajiny mezi státy zahrnuté do Východního partnerství patří ještě Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie a Moldavsko. Po neúspěchu v sedmé nejlidnatější země kontinentu jsou ale další vyhlídky projektu omezené.
Bělorusko a Ázerbájdžán jsou kvůli neochotě dodržovat demokratické standardy v podstatě ztracené případy. Na vilniuském summitu se sice Ázerbajdžán chystá podepsat smlouvu o „Strategickém modernizačním partnerství“, podle expertů jde ale spíš o symbolický kus papírů, jenž má uspokojit tamního vůdce Ilhama Alijeva natolik, aby pokračoval v dodávkách ropy a zemního plynu do Evropy. Arménie se zase připojila k ruské celní unii poté, co jejím představitelům Putin pohrozil, že by mohl zasáhnout do dlouho zamrzlého konfliktu, jenž Arméni vedou se svými sousedy.
Nejdál ve vyjednávání o asociaci je unie s Gruzií a Moldavskem. Jejich zástupci by měli ve Vilniusu podepsat dohody o bezvízovém pohybu obyvatel do Unie, obě země ale musí momentálně na svém území trpět přítomnost tisícovek ruských vojáků, což reálné šance budoucí integraci s EU výrazně snižuje.
Expert Jan Šír ani přesto neočekává, že reakcí evropských orgánů na Janukovyčovo odmítnutí bude ochabnutí vůle šířit prostřednictvím prohlubování vztahů se třetími zeměmi vliv na východ. „Zájem na stabilizaci periferie Evropské unie je trvalý a je podmíněn objektivními faktory a ne tím, kdo momentálně vládne v Kyjevě. Nevidím žádný důvod k přehodnocení jejich postoje,“ tvrdí. To potvrzují i představitelé EU, kteří se v pátek nechali slyšet, že projekt navzdory komplikacím bude pokračovat.
