V čele dvoumilionového Slovinska už potřetí stane výrazná osobnost tamní politické scény – Janez Janša. Předseda dosud opoziční Slovinské demokratické strany (SDS) je jedním ze strůjců válečného úspěchu své země v bojích při rozpadu Jugoslávie. Janša se chopil příležitosti znovu usednout do premiérského křesla po lednové demisi předchozí vlády. O důvěře novému kabinetu by měli poslanci hlasovat příští týden.
Poslední volby, které se ve Slovinsku konaly před dvěma roky v červnu, protiimigračně zaměřená SDS vyhrála. Stala se tak nejsilnější parlamentní stranou, nicméně potřebovala do vlády koaliční partnery. S Janšou byli ale ochotní spolupracovat jen křesťanští demokraté (NSi), s nimiž neměli v 90členném zákonodárném sboru potřebnou většinu křesel.
Mandát k sestavení vlády tak tehdy dostal Marjan Šarec, jehož strana LMŠ skončila ve volbách druhá a kterému se podařilo v parlamentu vyjednat dostatečnou podporu. Letos v lednu ale Šarec odstoupil s poukazem na to, že menšinová vládní koalice už není schopná prosazovat schválení potřebných reformních zákonů.
Příležitosti se tak chopil opět Janša – mohykán slovinské politiky, nejdéle sloužící stranický předseda a poslední stále aktivní pamětník desetidenní války za nezávislost. Ve čtvrtek ho jako nového premiéra navrhl parlamentu slovinský prezident Borut Pahor.
Matador slovinské politické scény
Janša během své dlouholeté politické kariéry dvakrát skončil ve vězení. Poprvé když jako disident a redaktor časopisu Mladina psal o plánu federace na potlačení slovinské snahy o nezávislost.
Vzdor mu tehdy vynesl popularitu i veřejnou funkci. O tři roky později už jako ministr obrany porazil Bělehrad v desetidenní válce, která byla první ze série krvavých konfliktů v devadesátých letech v prostoru rozpadající se Jugoslávie.
Po desetiletí skandálů a boje o přežití SDS se Janša dočkal vítězství i na politickém poli a poprvé usedl do čela vlády. Premiérem byl mezi lety 2004 až 2008. Slovinsko během té doby přivedl do eurozóny a ruku v ruce s tím také do dluhové a posléze i finanční krize.
V premiérském křesle pak znovu seděl mezi lety 2012 a 2013. Za nepřátele tehdy označil média, ještě více zabřednul do sporů s oponenty. Mandát přerušil druhý rozsudek vězení, a to za přijetí úplatku při obchodu s vojenskou technikou. Než ho ústavní soud osvobodil, stihl si odsedět 176 dní.
Vrátil se jako mnohem konzervativnější politik. Uprchlická krize mu vštípila tvrdou protiimigrační rétoriku, sblížil se s maďarským premiérem Viktorem Orbánem a s úspěchem kompletně proměnil elektorát. Svůj vzestup okomentoval jako překvapivě úspěšný vzdor proti zavedeným elitám. Sám se však k nim nepočítá, i když je u moci déle než kdokoliv jiný.
