V Angole žije skoro 40 tisíc uprchlíků, kteří utekli ze sousední Demokratické republiky Kongo, kde se bojuje nepřetržitě od roku 1996. Štáb ČT natáčel přímo v angolském záchytném centru. Podmínky jsou tam i přes pomoc mezinárodních organizací nevyhovující. Vláda uprchlíky postupně přesouvá do táborů ve vnitrozemí. Potřebné kapacity se ale daří budovat jen pomalu.
„Jsme na severu Angoly, asi pět kilometrů od Demokratické republiky Kongo, v záchytném centru pro uprchlíky. Na každém kroku tu vyprávějí příběhy o pekle, které nechali za sebou. Jeden za všechny – Theresa sem utekla s manželem a devíti dětmi. Dalších pět členů rodiny jim zabili,“ říká reportérka ČT Dana Zlatohlávková. Štáb ČT je v táboře pro ty, kteří přežili, jedním z mála možných rozptýlení.
Potraviny dostávají lidé na příděl jednou měsíčně
Přijímací centrum je beznadějně přeplněné. Registrovaných je pět a půl tisíce lidí, realita se ale každým dnem mění. Mezinárodní organizace si rozdělily oblasti působnosti. Někdo se stará o vodu, toalety, hygienu či odpadky.
„Je tu velký problém s průjmy, děti umírají,“ říká humanitární pracovník Norwegian Church Aid Torleiv Tislevoll. Nejmenší děti dostávají speciální stravu, stejně jsou ale vidět případy podvýživy. Nekonečné fronty vedou k distribuci ostatních potravin. Rozdávají je jednou měsíčně na základě přídělových lístků, popisuje reportérka ČT.
„Na člověka je to třináct a půl kila kukuřičné mouky, kilo fazolí, sůl, oleje je míň než litr,“ říká humanitární pracovník UNHCR. Kdo může, pokouší se přilepšit si, někdo vyrábí a prodává uhlí, někdo nakoupil v nedalekém městě a snaží se prodávat s přirážkou.
Vláda je postupně z provizoria přijímacího centra přesouvá do tábora dál od hranice. „První část tábora je hotová, teď stavíme druhou,“ říká Pedro Ambroso Fernandes z ministerstva kultury a sportu.
V létě do tábora přicházely stovky lidí denně, v poslední době se stáčejí spíš do sousední Zambie. Do konce roku by ale podle odhadů mohlo být v Angole až 50 tisíc uprchlíků, dodává Zlatohlávková.
