Daňové ráje, černá konta i tajné vládní dokumenty. Úniky informací představují cenný novinářský materiál. Celosvětovou pozornost aktuálně poutá únik v souvislosti s panamským daňovým rájem, před třemi roky zase unikla totožnost tisíců majitelů anonymního majetku na Britských Panenských ostrovech. Do daňových rájů firmy nemíří jenom proto, aby ušetřily na daních, ale často je láká také stabilnější právní prostředí.
Studie Světové banky uvádí, že přes daňové ráje proteče přes jeden a půl trilionu dolarů ročně. Zakládání takzvaných offshoreových společností v daňových rájích či působení politiků v jejich vedeních přitom samo o sobě nemusí být nezákonné. Záleží na právní úpravě dané země, jak na věc pohlíží. Politici například mohli porušit zákon, když nepravdivě informovali o svém majetku.
- Podle pravidel Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) jsou za daňové ráje považovány země, které nevybírají žádné daně nebo vybírají jen symbolické paušální poplatky a současně od firem nevyžadují finanční výkazy.
I když existují legitimní způsoby využívání daňových rájů, BBC uvádí, že většinou jde o skrytí pravých vlastníků peněz nebo původu těchto financí či o daňové úniky. Využívají se přitom firmy v podobě prázdných schránek, které nedělají nic, než spravují svěřené peníze, přičemž tím utajují jejich skutečného majitele.
Mezi klasické daňové ráje se řadí zejména ostrovní státy v karibské oblasti, například Antigua a Barbuda, Anguilla, Bahamy, Belize, Britské Panenské ostrovy či Seychely. Patří sem ale i Andorra nebo Lichtenštejnsko. Celkem je na seznamu daňových rájů, který loni zveřejnila Evropská unie, 30 zemí. „Pravděpodobnost, že vás někdo vyhmátne v Panamě nebo ostrově Samoa, je velmi malá. Dostat se k dokumentům normální cestou nelze,“ zmínila redaktorka Českého rozhlasu Jana Klímová.
„Odlišoval bych daňové ráje, které jsou zaměřené na to tajemství a kde se skrývají peníze, a třeba Nizozemí, Lucembursko nebo Irsko, kde se jedná spíše o přesun zisků velkých firem za účelem zdanit zisky méně. To je možná legální, ale ne úplně legitimní,“ dodává zástupce ředitele analytického centra Glopolis Ondřej Kopečný.
Podle odhadů OECD vlády po celém světě každým rokem přicházejí kvůli daňovým rájům na daňových příjmech o 100 až 240 miliard dolarů.
Podle serveru investigace.cz je ale důležitá i spolupráce s finančními institucemi. V případě aktuální kauzy Panama Papers měli mít v právní firmě Mossack Fonseca vypracovaný seznam spolupracujících bank, které neměly problém porušit předpisy zabraňující praní peněz a otevřít bankovní účty firmám bez zřejmého majitele.
Nevládní organizace Transparency International vyzývá státy ze skupiny největších světových ekonomik, aby souhlasily s veřejnými registry konečných vlastníků firem jako globálním standardem a se sankcemi vůči zemím, které nespolupracují. „Zveřejněné dokumenty v rámci PanamaLeaks nejsou prvním a ani posledním únikem citlivých informací, které poukazují na problematiku daňových rájů. Bohaté elity skrývají své majetky, vyhýbají se daním a okrádají své spoluobčany. Jedná se jen o nahlédnutí pod pokličku obludného problému, ve kterém se protáčejí stovky miliard dolarů,“ uvedl ředitel české pobočky TI David Ondráčka.
- Počet českých společností, které mají vlastníka se sídlem v daňovém ráji, od konce loňského roku podle poradenské společnosti Bisnode poklesl na 13 346. Nejvíce jich bylo loni v Nizozemsku (4194), USA (2990) a na Kypru (2151). Na Seychelách jich bylo koncem roku 886, na Britských Panenských ostrovech 433 a na Bahamách 41.
Anonymita v některých případech padá přičiněním médií a whistleblowerů. Kauza Offshore Leaks v dubnu 2013 odhalila totožnost 130 tisíc lidí a 120 tisíc firem ze 170 zemí světa, kteří měli své účty v bankách jednoho z karibských daňových rájů - Britských Panenských ostrovech. Mezi odhalenými majiteli účtů byli například pokladník volební kampaně francouzského prezidenta Jean-Jacques Augier, bohatá sběratelka umění ze Španělska Carmen Thyssenová-Bornemiszová, gruzínský premiér Bidzina Ivanišvili nebo manželka ruského vicepremiéra Igora Šuvalova.
Stejně jako v případě Panama Papers, které zmiňují i desítky současných nebo bývalých státníků, se o zveřejnění citlivých dat zasloužilo Mezinárodní sdružení investigativních novinářů. Získaná data v případě Offshore Leaks pokrývala zhruba desetileté období bankovních a účetních aktivit nejrůznějších firem, které v karibské oblasti působily od počátku 80. let minulého století.
Banky, které se nebrání černým kontům
Jiná zjištění mezinárodního sdružení ukázala na roli evropských bank při zajišťování takzvaných černých kont. Například švýcarská větev britské banky HSBC dlouhá léta pomáhala svým bohatým klientům vyhýbat se placení daní. Spravovala tak černá konta desítkám tisíc zákazníků z celého světa.
HSBC umožňovala klientům vybírat nevystopovatelné sumy peněz v cizích měnách. Zároveň jim zřizovala účty s krycími jmény jako Kapitán Kirk, Malíř či tajemné heslo MAFDAF 851. Pod tím se skrýval Fernando Alonso, jezdec stáje McLaren.
Účtů švýcarské privátní banky současně s politiky nebo celebritami využívali i zločinci, ať už drogové kartely, nebo obchodníci se zbraněmi. Podle dat z let 2006 až 2007 mělo u banky přes 106 tisíc klientů uloženo celkem více než sto miliard dolarů. Účty u banky měli i Češi. Z hlediska celkového množství peněz na švýcarských kontech patří České republice 103. místo.
Loni v listopadu byl ve Švýcarsku odsouzen v nepřítomnosti bývalý francouzský zaměstnanec HSBC Hervé Falciani, který předal v roce 2008 francouzským úřadům desetitisíce dokumentů o klientech HSBC a jejich účtech. Pět let vězení si ale neodsedí, protože je francouzský občan a žije ve Francii, která ho do Švýcarska nevydá.
Deník Financial Times v listopadu loňského roku zase ukázal na Deutsche Bank, která měla vytvářet komplexní strategie, jak se vyhnout daňové povinnosti, a to pro některé ze svých největších klientů. Francouzský finanční úřad pak začátkem letošního roku objevil ve švýcarské bance UBS 38 tisíc tajných účtů svých občanů, kteří si na ně v roce 2008 uložili 12 miliard eur, a vyhnuli se tak placení daně.
Nejhlasitější informační únik přinesl portál WikiLeaks
Informační úniky se neomezují jenom na finanční sektor. V lednu 2007 začal fungovat internetový portál WikiLeaks, který se zaměřuje na zveřejňování tajných vládních dokumentů a dalších citlivých dat. Jeho spoluzakladateli a šéfeditorovi Julianu Assangeovi se podařilo shromáždit více než milion dokumentů. Assange si vysloužil stíhání a vězení, Pentagon ho považuje za hrozbu národní bezpečnosti. Tři roky se již skrývá před zatčením na ekvádorské ambasádě v Londýně.
V červenci 2010 portál zveřejnil kolem 80 tisíc tajných zpráv, převážně polních hlášení amerických vojáků z let 2004 až 2009. V listopadu 2010 začal zveřejňovat první ze zhruba čtvrt milionu tajných amerických diplomatických depeší z období od roku 1966 až do února 2010, které obsahují důvěrnou komunikaci 274 zastupitelských úřadů po celém světě.
Na podzim 2012 pak na WikiLeaks odtajnil příručky a další materiály amerického ministerstva obrany určující pravidla pro zadržování lidí v táborech v Iráku a na základně Guantánamo po teroristických útocích 11. září 2001.
Na konci loňského června se zde objevila informace o tom, že NSA odposlouchávala tři poslední francouzské prezidenty, kterými byli Jacques Chirac, Nicolas Sarkozy a Francois Hollande, a mimo jiné také bývalé francouzské i německé ministry.
