Peking - Čína dnes zahájila třídenní státní smutek za oběti zemětřesení v provnicii S'-čchuan, jejichž počet vystoupal na 71 000. Lidé po celé zemi vyšli do ulic a drželi tři minuty ticha doprovázené houkáním sirén. Veškerý provoz se zastavil. Za poslední tři dny zahynulo pod sesuvy bahna také přes 200 záchranářů. Za neštěstí pravděpodobně mohou silné deště, které v posledních dnech sužují zemi.
Otřesy o síle 7,9 udeřily poprvé před týdnem ve 14:28 místního času. Dnes se v tomto okamžiku v miliardové Číně život na tři minuty zastavil. Lidé ve všech koutech země uctili oběti živelní katastrofy, kterých provincie S'-čchuan hlásí přes 71 000 - z toho 34 tisíc mrtvých; další desetitisíce lidí jsou pohřešovány nebo zasypány troskami.
Připomínka neštěstí milionů obyvatel S´čchuanu začala za rozednění v Pekingu, na náměstí Nebeského klidu pod bdělým zrakem Mao Tse Tunga vytáhli vojáci vlajku na stožár, aby ji zase spustili na půl žerdi. Na znamení smutku tak zůstane tři dny, jako vlajky po celé zemi. Ač je Peking skoro dva tisíce kilometrů od epicentra, lidem není osud trpících lhostejný.
Na tři dny se ruší zábavné pořady a kulturní akce. Ustala také pouť olympijské pochodně po Číně, které vláda dávala takovou důležitost. Noviny v postižené provincii se dnes vzdaly barev a vyšly černobíle. První strany všech listů mají černý podklad s bílými nápisy na památku obětí. Všechny deníky také zveřejnily dopis, ve kterém vláda a komunistická strana vyjadřují upřímnou soustrast obyvatelům postižených oblastí.
V troskách jsou i po týdnu živí lidé
Vojáci a záchranáři dále pokračují v úsilí, už jen mimořádně je jim odměnou zachráněný život. V neděli v epicentru ve městě Wen-čchuan vysvobodili 53letého Šen Pchej-jüna, který v troskách strávil dlouhých 147 hodin: „Měl tam trochu místa na to, aby mohl pohnout horní půlkou těla. Podařilo se nám dát mu tekutiny a léky, podali jsme mu hadičku, kterou pil,“ popisuje lékař Jang Čan-jü.
Další muž se podruhé narodil v Pej-čchuanu, sedm dní byl v troskách nemocnice - ale byl při vědomí a svým vysvoboditelům řekl, jak na ně první dny čekal spolu s manželkou, která byla uvězněna vedle. Tu potkal šťastný osud o pár dní dřív, a tak mohla záchranářům za život svého muže poděkovat. Týden po zhroucení budov je ale naděje na přežití dalších lidí minimální.
