Chorvatsko uctilo památku obětí bývalého koncentračního tábora Jasenovac. Poprvé po několika letech se na místě spolu s nejvyššími chorvatskými činiteli sešli i zástupci chorvatské židovské obce, antifašistů a národnostních menšin. V táboře, kterému se někdy říká „balkánská Osvětim“, zemřely za druhé světové války desetitisíce Židů, Srbů, Romů a chorvatských odpůrců fašistického režimu ustašovců.
Chorvatsko si připomnělo „balkánskou Osvětim“. Po letech i se zástupci obětí
Každoroční pietní akce připomíná události z noci z 21. na 22. dubna 1945, kdy se posledních pár stovek vězňů pokusilo před likvidací tábora probít na svobodu. Přežilo jen několik desítek z nich.
Letošní 75. výročí se kvůli pandemii koronaviru muselo obejít bez obvyklého doprovodného programu a vzpomínka byla jen velmi skromná.
Poprvé od roku 2015 se jí ale kromě chorvatských představitelů zúčastnili i zástupci postižených skupin, tedy Srbů, Židů, Romů a antifašistů, kteří akci v uplynulých letech bojkotovali a lidem zemřelým v Jasenovaci projevovali úctu odděleně od oficiálních piet.
Chtěli tím dát najevo protest proti počínání Chorvatska, které podle nich projevovalo nečinnost vůči nárůstu neonacistických nálad ve společnosti a nepodniklo dostatečné kroky proti revizonistickým snahám popíračů holocaustu a genocidy. Současná konzervativní vláda byla v posledních letech kritizována za příliš shovívavý postoj k oživování ustašovské ideologie v zemi.
9 minut
Spolupracovník ČT Kulidakis: Oživování ustašovské ideologie bylo i tématem předvolební kampaně
Zástupci obětí chtějí zahájit dialog
K letošnímu ceremoniálu se bojkotující skupiny rozhodly podle svého zdůvodnění přidat proto, aby projevily solidaritu v době koronavirem vyvolané pandemie a zahájily dialog s úřady o netoleranci.
„Věci se nezměnily, ale vzhledem k obtížné situaci způsobené koronavirem… jsme se rozhodli připojit k pietnímu aktu,“ řekl agentuře AFP Ognjen Kraus, vedoucí představitel organizace, pod niž spadá několik židovských sdružení.
Svou účastí chtěl také ukázat, že „je připraven na seriózní diskuzi o postoji vlády a úřadů k historii,“ citoval ho web Balkan Insight. Podle Krause sice došlo v tomto ohledu k určitému pokroku, ale „pokud se nestane nic víc, příští rok tady určitě nebudeme.“
„Téma dialogu se zástupci obětí se dál vyvíjí a během mandátu této vlády bylo mnoho učiněno,“ reagoval premiér Andrej Plenković. Letos se piety po několikaleté přestávce rovněž zúčastnili všichni nejvyšší představitelé země. Kromě Plenkoviče přišli i prezident Zoran Milanović či předseda parlamentu Gordan Jandroković.
Tábor v Jasenovaci zřídili ustašovci v roce 1941
Ustašovci byli příslušníci ultranacionalistického, fašistického hnutí, které v Chorvatsku působilo v meziválečném období a během druhé světové války. Stálo například za úspěšným atentátem na jugoslávského krále Alexandra I. v Marseille v říjnu 1934.
Cílem organizace bylo vytvořit samostatný chorvatský stát, což se podařilo v roce 1941, kdy tehdejší Jugoslávii okupovaly Německo a Itálie. Moci v Záhřebu se chopila ihned poté, co Jugoslávie pod náporem obou armád padla.
Ustašovci prosluli krutým zacházením s menšinami, po vzoru německých nacistů především s Židy, ale také se Srby a Romy. Největší hrůzy jsou spojeny právě s koncentračním táborem Jasenovac, kde povraždili desítky tisíc lidí.
Tábor v bažinaté oblasti u řeky Sávy, sto kilometrů východně od Záhřebu, se začal budovat v srpnu 1941, čtyři měsíce po vzniku Nezávislého státu Chorvatsko (NDH).
Centrem se stala lokalita u městečka Jasenovac, kde významný chorvatskosrbský podnikatel Lazar Bačić během předchozích dekád vybudoval (Chorvaty zabavenou) elektrárnu, pilu, slévárnu – a také cihelnu, hlavní z pěti poboček tábora, rozkládajícího se na více než 200 kilometrech čtverečních po obou březích řeky.
Ústředním motivem ustašovského režimu bylo, že Chorvaté nejsou Slované, ale Germáni a že ostatní rasy včetně Slovanů v čele se Srby jsou podřadné, a proto by měly být vyvražděny.
Ustašovci likvidovali skutečné i domnělé odpůrce
Do Jasenovace začaly ještě v létě 1941 proudit tisíce lidí, nepohodlných novému ustašovskému režimu v čele s „poglavnikem“ Antem Paveličem.
Zákon o obraně národa a státu, platný od 17. dubna 1941, stanovil trest smrti pro všechny, kdo by „jakýmkoli způsobem narušili čest nebo životní zájmy chorvatského národa nebo jakkoli ohrozili fungování NDH“.
Terčem perzekucí se stali zejména pravoslavní Srbové, žijící přitom v Chorvatsku stovky let, kteří přicházeli nejen o majetek – jako třeba dědicové Lazara Bačiče, který zemřel v květnu 1941 ve věku 76 let –, ale velmi brzy také o životy.
Právě v táboře v Jasenovaci – mimochodem dobře dostupném díky nedaleké hlavní trati ze Záhřebu do Bělehradu – zemřeli během tří let a osmi měsíců desítky tisíc Srbů. Vražedné řádění ustašovců se nevyhnulo ani Romům a Židům, v táboře umírali také politicky nepohodlní Chorvaté, včetně zajatých partyzánů.
Dozorci vraždili vězně zvlášť krutým způsobem
Způsoby, jakým zdejší strážní připravovali vězně o život, přitom připomínaly středověk – velkou část obětí ubili kladivy a sekyrami nebo pověsili na zdejší jasany a topoly.
Neslavně se do historie zapsal zvláštní zakřivený nůž přichycený k malíkové hraně kožené rukavice, původně používaný k přeřezávání povřísel u snopů předtím, než se daly do mlátičky. Ustašovští dozorci jej používali k podřezávání hrdel svých vězňů.
Traduje se, že se dokonce uskutečnily zvrácené závody v tom, kdo dokáže „srbosjekem“ zabít více vězňů, vítěz údajně zabil za jediný den přes tisíc lidí. Někteří historici ale podobné zkazky zpochybňují.
Uvádí se, že krutost, s jakou chorvatští strážci vraždili své zajatce, šokovala i otrlé německé důstojníky. „Je to jeden z nejstrašnějších táborů, který snese srovnání jen s Dantovým peklem,“ napsal jeden z nich.
Záhřebský arcibiskup Alojzije Stepinac pak Jasenovac v roce 1943 v dopise Paveličovi označil za „ostudný zločin, který nebe potrestá“. Přesto zde vraždění trvalo až do posledních dnů tábora, jehož zbytky začátkem května 1945 obsadili jugoslávští partyzáni.
V táboře zemřelo až sto tisíc lidí
Spory – zejména mezi chorvatskými a srbskými historiky – se dlouhá léta vedou o tom, kolik lidí v Jasenovaci zahynulo. Za komunistické Jugoslávie se objevovaly údaje o víc než milionu mrtvých, nezveřejněné výzkumy z půli 60. let uváděly zhruba 80 tisíc obětí, někteří chorvatští historici přitom hovoří o méně než 10 tisících mrtvých.
V současnosti se uvádí 80 tisíc až 100 tisíc mrtvých, památník obětí v Jasenovaci píše o 83 145 obětech, z toho 47 627 Srbů, 16 173 Židů, 13 116 Romů a 4255 Chorvatů. V táboře zahynulo i 114 Čechů a 106 Slováků.
