Praha/Tripolis – Vojenské jednotky Muamara Kaddáfího sice v bratrovražedném boji proti povstalcům získávají převahu, zbytek světa včetně arabských států však na válečné tažení libyjského vůdce zanevřel. Před třiceti lety se přitom Kaddáfí mohl při vyzbrojování spolehnout na pomoc ideově spřátelené země ve středu Evropy. V 70. a 80. letech sebevědomý plukovník navštívil Československo dvakrát a vždy s sebou neváhal přivést také dostatečnou sumu peněz z bohatých ropných zdrojů. Za ni si k utužování své moci odvážel zbrojní arzenál včetně semtexu, kupovaného pod záštitou civilní potřeby při demolicích. S československým semtexem měl však Kaddáfí jiné plány. Nechvalně proslulá trhavina hrála hlavní roli v separatistických útocích, včetně letecké tragédie u skotského města Lockerbie.
Obě země ve skutečnosti pojilo k vzájemnému přátelství jen velmi málo. V 70. letech hlavně společná myšlenka budování socialismu, pokaždé však v odlišném kulturním prostředí. Českoslovenští představitelé těžko chápali Kaddáfího vizi opřenou o islám, za štědré devizy však byli ochotni libyjský režim zásobovat tanky, transportéry, letadly a další výzbrojí. V červnu 1978 Praha nevítala jen spojence v boji za lepší socialistické zítřky, ale i významného obchodního partnera.
„Možná jsou zde nějaké povrchní rozpory, ale fakticky zde je hluboká harmonie v našem přesvědčení, že cesta k míru vede i prostřednictvím zbraní,“ řekl Kaddáfí při první návštěvě. Největším dovozcem zbraní do Libye byl sice Sovětský svaz, Kaddáfí si však při zbrojních námluvách oblíbil Československo. Kupoval zde i za méně výhodné ceny, neboť si vláda nediktovala politické podmínky – narozdíl od Moskvy.
V říjnu 1975 se do Tripolisu vypravil tehdejší předseda federální vlády Lubomír Štrougal a uzavřel kontrakt na dodávku více než tisícovky tanků a stovky obrněných transportérů. Z tehdejší šikovnosti československých konstruktérů i obchodních zástupců těží libyjský vůdce zřejmě až dodnes. „Lze velmi pravděpodobně předpokládat, že i v současnosti se v Libyi válčí československými zbraněmi. Jako historik nejsem schopen říct, kde přesně, ale pravděpodobně jsou jak na straně Kaddáfího armády, tak na straně povstalců,“ uvedl archivář a historik Karel Sieber.
Jen v 70. letech podle Siebera činil zbrojní vývoz do Libye přes 4 miliardy korun. Obchod dosáhl vrcholu v první polovině 80. let, kdy poptávka po našich zbraních byla tak vysoká, že přesáhla i výrobní možnosti zdejších továren. I proto českoslovenští odborníci postavili uprostřed pouště moderní letiště a opravárenské závody na letouny a tanky. V roce 1982 plukovník Kaddáfí znovu přiletěl do Prahy, tentokrát si však odvezl zřejmě nejvíce ceněné zboží – plastickou trhavinu semtex.
„Šlo vlastně v uvozovkách o civilní dodávku a předpokládalo se, že Chemapol, který semtex dodal, ho dodává k využití při demolicích,“ dodává Sieber. Z Libye se však trhavina dostala do rukou separatistických organizací, které ji použily k atentátům na civilní cíle. Asi 400 gramů semtexu obsahovala i bomba v americkém letadle, které se zřítilo v roce 1988 u skotského Lockerbie. Libye se tak pomstila Spojeným státům za bombardování Tripolisu a Benghází o dva roky dříve.
Pád komunistického režimu u nás, a především pokles cen ropy dosud vřelé obchodní stavy ukončily. Libye přestala splácet své zakázky a počátkem 90. let dlužila Československu za dodané zbraně miliony dolarů.
