Vůbec poprvé od přísně utajeného zahájení v roce 1952 se v Izraeli veřejně probíral jeho jaderný program. Skupina aktivistů podala k Nejvyššímu soudu žalobu proti tomu, že využití jádra nereguluje žádný veřejný úřad.
Vláda židovského státu nikdy nepřiznala, ale ani nepopřela, že od šedesátých let disponuje atomovými zbraněmi. Arzenál se odhaduje na 80 až 200 hlavic. Viditelné části jaderného programu jsou pouze přísně střežená výzkumná centra Dimona v Negevské poušti a Soreq na předměstí Tel Avivu.
„Už v roce 1952 zřídil tehdejší premiér Ben Gurion tajným příkazem jadernou komisi. Ta od té doby pracuje v naprostém utajení. Zcela bez dozoru veřejnosti,“ říká právník a aktivista Eitay Mack.
Žaloba u Nejvyššího soudu se týká celého programu, tedy i civilní části. Narůstají přitom obavy o stárnoucí reaktor v Dimoně. Uzavřít už dekádu přesluhující zařízení chce i jeden z jeho tvůrců, profesor Uzi Even. „Po intenzivních zkouškách dospěli odborníci k závěru, že maximální životnost jaderného reaktoru je čtyřicet let. Pak narůstá riziko defektů kvůli radiaci,“ uvedl expert na chemii a bývalý člen jaderného týmu.
„Víte, my jsme nechali svět hádat, nikdy jsme neřekli ani ano, ani ne. Je to dobrá politika pro stabilitu v regionu a pro image Izraele,“ konstatoval v únoru 2011 tehdejší izraelský viceprmiér Dan Meridor.
Ministři veřejný dohled nechtějí
Vláda se brání veřejnému dohledu a poukazuje na národní bezpečnost. A to nejen v otázce jaderných zbraní, ale i civilního výzkumu. Nejvyšší soud zatím neurčil, kdy se k žalobě aktivistů vyjádří.
Izrael je dodnes jedinou z rozvinutých zemí, která nemá regulující zákon o využití atomové energie. Pokud by se to mělo po 65 letech změnit, pak k tomu nejspíš nedojde na půdě izraelských soudů, ale jeruzalémského parlamentu.
