Havana - V roce 1989 padla železná opona a kdekdo si myslel, že i Kuba má své dny spočítané. Kubánský komunismus ale na ostrov nepřivezli Sověti, vznikl z potřeb Kuby samotné. Proto zůstal dodnes. Pro mnohé lidi, zejména v Latinské Americe, je dodnes Kuba ikonou revoluce a boje proti kapitalismu či Spojeným státům, pro jiné je ale symbolem politických represí a nesvobody. A i když se tamnímu režimu, který se začal budovat 1. ledna 1959 po svržení diktátora Fulgencia Batisty, podařilo dosáhnout některých úspěchů (zejména neplacené školství a zdravotnictví), tato dílčí pozitiva nemohou vyvážit hlubokou krizi hospodářství, neproduktivní zemědělství, rostoucí korupci a desítky politických vězňů.
„Na Kubě je vše, co není povinné, zakázané,“ vystihl před časem jistý novinář situaci Kubánců, jejichž životy dirigoval téměř půl století Fidel Castro (82). Ten sice kvůli vážné operaci před dvěma a půl rokem předal pravomoci svému bratrovi, kýžená větší změna se však zatím nekonala. O pět let mladší Raúl, který zastává od října 1959 úřad ministra obrany (světový rekord), sice pár úprav udělal, ovšem jen kosmetických (například povolil Kubáncům vlastnit mobilní telefony, pobývat v hotelech či kupovat v obchodech počítače).
Politický systém stále ovládá jedna strana, která má pod palcem i oficiální média. Ta například léta nepsala ani o korupci, prostitutkách či drogách, dokud se o nich nezmínil Fidel Castro v některém ze svých proslulých několikahodinových projevů. Stejně tak kubánští novináři dlouhé roky obhajovali jako dostatečný měsíční plat 15 dolarů, dokud Raúl Castro loni v červenci otevřeně nepřiznal, že kubánské platy jsou příliš nízké, aby pokryly základní potřeby.
Vzhledem ke kritické ekonomické situaci, kterou navíc podlomíla i série podzimních ničivých hurikánů, nebudou ani oslavy kulatého výročí příliš velkolepé. Očekávají se koncerty, společenské akce a série slavnostních projevů.
Raúlovo zdání svobody
Loni na podzim vytvořil Raúl zdání jakési politické svobody, když otevřel celonárodní diskusi o tom, co se lidem nelíbí na fungování systému. Debata, jíž se účastnilo na pět milionů Kubánců (téměř polovina obyvatel) a která probíhala mimo jiné na internetu, vyústila ale v převládající názor, že je potřeba pouze reformovat a nastolit „opravdový socialismus“. Právě Fidelův mladší bratr postupně vytváří formu hospodářské politiky podle čínského vzoru, který při zachování komunistického režimu připouští metody tržního hospodářství, jak míní odborník na soudobé dějiny Vladimír Nálevka.
Naděje na změny, i když pozvolné, jsou stále vkládány do současného šéfa země Raúla, který se narozdíl od Fidelova kréda šířit socialismus a revoluci, věnuje již léta více pragmatickým otázkám. Například v 90. letech, kdy rozpad sovětského bloku přivedl Kubu do hluboké hospodářské krize, se osvědčil jako dobrý manažer, když zredukoval armádu z 300 000 vojáků na pětinu a udělal z ní efektivní ekonomický podnik, který dodnes kontroluje nejdůležitější odvětví hospodářství.
Fidelovy začátky
Za počátek kubánské revoluce, která zvítězila 1. ledna 1959 (den předtím uprchl ze země diktátor Batista), bývá označován útok na kasárna Moncada v Santiago de Cuba 26. července 1953, který měl zahájit povstání za svržení proamerického režimu. Tato akce však byla ještě neúspěšná a její vůdce Fidel Castro byl odsouzen na 15 let do vězení, z něhož vyšel po dvou letech díky amnestii. Poté odešel do Mexika, kde založil Hnutí 26. července. S jeho několika členy, včetně Ernesta Che Guevary, se v prosinci 1956 vylodil na pobřeží Kuby a z hor Sierra Maestra pak vedl partyzánskou válku.
- Havana zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/32/3132/313126.jpg
- Havana autor: Ilpo Musto, zdroj: ISIFA/Rex Features http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2980/297995.jpg
- Havana autor: Ilpo Musto, zdroj: ISIFA/Rex Features http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2980/297994.jpg
- Havana autor: Ilpo Musto, zdroj: ISIFA/Rex Features http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2980/297993.jpg
