Bělehrad - Deset let dnes uplynulo od zahájení kontroverzní a největší bojové akce v dějinách NATO, která měla zavést pořádek v bývalé Jugoslávii a zastavit etnický konflikt v jihosrbské provincii Kosovo. Z operace Spojená síla se ale Balkán v podstatě dodnes pořádně nevzpamatoval a i tehdejší generální tajemník NATO Javier Solana, který nálety na Jugoslávii oficiálně vyhlásil, v nedávném rozhovoru pro ČT přiznal, že deset let je na stabilizaci Balkánu příliš krátká doba.
Bomby NATO nepřinesly na Balkán klid ani po deseti letech
První bojová mise NATO proti suverénnímu státu a první bojová akce od konce druhé světové války, do níž se zapojilo Německo, trvala 78 dnů. Měla přinutit prezidenta Slobodana Miloševiče, aby Jugoslávie přestala vyhánět albánské obyvatele Kosova a zastavila násilné akce vůči nim. Letecké údery vyhlásil Solana 23. března 1999 a bombardovat se začalo den na to. Vedením operace Spojená síla byl pověřen vrchní velitel sil NATO v Evropě Wesley Clark. Cílem úderů se měly stát srbské vojenské cíle a další strategické objekty na území Jugoslávské svazové republiky. Nálety ale nakonec přinesly rozsáhlé materiální škody i civilní oběti.
Severoatlantická aliance stanovila podmínky pro zastavení operace: multietnické a demokratické Kosovo, stažení jugoslávských a srbských jednotek z provincie, ukončení etnických čistek a návrat uprchlíků pod ochranou mezinárodních jednotek. NATO původně požadovalo k operaci souhlas Rady bezpečnosti OSN, Čína a Rusko ale byly proti. Rusko dokonce přerušilo spolupráci s aliancí a odvolalo svého zástupce z Bruselu. Letecká kampaň se nesetkala s jasnou podporou ani ve všech členských státech aliance - včetně České republiky. Demonstrace proti náletům se konaly v Rumunsku, Řecku, Rusku nebo Německu. Alianci se vytýkalo, že akci zahájila bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, a terčem kritik byly i časté omyly, které zpochybnily údajné „chirurgicky přesné“ nálety. Bomby a rakety NATO totiž zasáhly řadu civilních cílů - například budovu čínského velvyslanectví v Bělehradě a komplex televize RTV. Vlnu odporu vyvolal také útok na kolonu kosovských uprchlíků u Džakovice, při němž zahynulo přes 70 civilistů. Těch podle organizace Human Rights Watch padlo celkem bombardování za oběť kolem pěti stovek. S podivem pak experti zaznamenali, jak jugoslávská protiletecká obrana sestřelila slavný „neviditelný“ stroj F-117 Stealth.
Odpor Bělehradu se zlomil až počátkem června, výsledkem akce bylo stažení srbských jednotek z Kosova a souhlas Bělehradu s rozmístěním mezinárodních sil v této oblasti. Příslušná dohoda byla podepsána 9. června 1999 v makedonském Kumanovu. Následující den NATO nálety pozastavilo a 20. června akci oficiálně ukončilo.
Konflikt v Kosovu skončil vyhlášením nezávislosti
Soužití Srbů a Albánců v Kosovu nebylo tak úplně bezproblémové vlastně nikdy. Koncem 80. let se ale situace vyhrotila poté, co Bělehrad výrazně omezil kosovskou autonomii. Na podzim 1997 pak napětí přerostlo v otevřený střet mezi tak zvanou Kosovskou osvobozeneckou armádou (UÇK) a jugoslávskými policejními silami. Během bojů řada obyvatel utekla ze svých domovů nebo z nich byla vyhnána.
Kvůli obavám z opakování bosenského krveprolití schválila Rada bezpečnosti OSN v září 1998 rezoluci požadující okamžité zastavení bojů a zahájení mírových rozhovorů. Severoatlantická aliance zároveň Bělehradu pohrozila použitím síly v případě eskalace konfliktu. Z mezinárodní konference ve francouzském Rambouillet o řešení krize v únoru 1999 vzešel mírový plán, který kosovští Albánci podepsali, Jugoslávie jej ale odmítla - především kvůli návrhu na rozmístění mezinárodních sil v Kosovu.
Po skončení náletů zůstalo Kosovo formálně součástí Srbska, fakticky však bylo mezinárodním protektorátem pod kontrolou vojenské mise KFOR a Prozatímní civilní správy OSN v Kosovu (UNMIK). Loni v únoru kosovský parlament vyhlásil jednostrannou nezávislost na Srbsku, kterou dodnes uznalo na šest desítek států.