Praha/Brno - Cílem léčby epilepsie je především zbavit pacienta záchvatů. Nedaří se to u 30% nemocných. V každém okamžiku trpí na světě epilepsií minimálně 50 milionů lidí. Samotná epilepsie je druh poškození funkce mozkových neuronů, způsobené mnoha různými vlivy od dědičnosti po zranění. Ve většině případů se ji daří kontrolovat, léčba je zatím dostupná jen u malého zlomku z různých druhů epilepsie.
V historii byli epileptici považováni za lidi napadené zlými duchy nebo naopak požehnané božím vnuknutím. Již Hipokrates však napsal, že se tato nemoc zbaví veškerých pověr a tajemství, jakmile ji lépe poznáme. I ve 21. století však navzdory intenzivnímu výzkumu nedokážeme zhruba pětinu případů vysvětlit. Dnes tak epilepsie přináší především etické otázky z oblasti kvality života a bezpečnosti nemocných.
Epileptický záchvat může spustit mnoho různých podnětů: například nedostatek spánku nebo samotný spánek, menstruace, stres, požití alkoholu, zácpa nebo světelné záblesky. Genetická příčina mozkových poruch vedoucích k epilepsii se projevuje hlavně u dětí, u starších pacientů jde většinou o průvodní jev zranění nebo nádorového onemocnění. Většina pacientů trpí epilepsií celý život, často je spojena s dalšími mentálními poruchami. Ze zatím neznámého důvodu je například obrovský počet epileptiků mezi autisty.
Nevíme také, proč je epilepsie zhruba dvakrát častější v rozvojových zemích. Největší rozdíl je u dětí - v bohatých zemích je dětská epilepsie relativně vzácná, v chudších je naopak častá. A jakoby statistických záhad nebylo málo, dramaticky se v posledních třech desetiletích zvýšil počet epileptiků mezi seniory bohatších zemí.
Dosavadní způsoby léčby jsou různorodé, většinou se daří pacienta léčit injekcemi a prášky. Ve složitějších případech volí lékaři operace, především s úkolem lokalizovat v mozku pacienta zdroj epilepsie. Pokud se ani tak nedaří, existuje možnost zásahu do takzvaného vagantního neboli potulného nervu, změti více nervových svazků vedoucí od mozku až hluboko do trupu. Většinou je k němu implantováno sledovací a stimulační zařízení, výsledky bývají nejisté.
V současné době probíhá výzkum ve dvou dalších oblastech léčby složitějších případů epilepsie. Prvním je umístění až tisíce jako vlas tenkých elektrod a mikročipů do mozku pacienta, jejichž úkolem je lokalizovaně napravovat chyby v elektrických signálech neuronů. Druhým, připravovaným v Americe, je implantace speciálního organického čipu, který by měl na pacientův mozek přirozeně reagovat, záchvat předvídat a vysílat signály a vytvářet látky nutné k jeho potlačení. Obě metody by mohly začít pomáhat již za několik let.
