Arménští obyvatelé města Kelbadžaru a jeho okolí narychlo balí, než bude oblast v neděli předána Ázerbájdžánu. Jejich příběhy zprostředkovala agentura AFP. Do oblasti se vydal také zpravodaj ČT Václav Černohorský. Vrácení tří okresů v okolí Náhorního Karabachu Ázerbájdžánu předpokládá dohoda, kterou v pondělí večer podepsal arménský premiér Nikol Pašinjan s ruským a ázerbájdžánským prezidentem.
Ázerbájdžánec Sijavus Sükürov bydlí léta blízko frontové linie. Před dveřmi si postavil zeď poté, co jeho sestru zasáhla kulka do ruky. V posledních týdnech raději pobýval v podzemním krytu. Teď se chystá do míst, odkud musel utéct před arménskou okupací. „Naše rodina tam má domy, sice zničené, ale stejně chceme svou vlast vidět na vlastní oči,“ říká zpravodaji ČT.
Na druhé straně bydlí Arménka Susana Arustanjanová. Právě dokončila opravu své hotelové restaurace. Dostala čtyři dny na vyklizení pozemku a odchod pryč. „Všechno jsme postavili vlastníma rukama. Nebyli jsme tam ani hodinu,“ nemůže věřit svému osudu.
Podobné je to v jedné z vesnic ležících pod impozantním černým skaliskem. Čekají tam před domy se zeleninovými zahrádkami podél štěrkové cesty nákladní auta ruské značky Kamaz. Muži na ně nakládají pohovky, pračky, zavazadla a další připomínky běžného života, které za žádnou cenu místní nechtějí přenechat Ázerbájdžáncům.
„Když jsem se o tom dozvěděl, plakal jsem celou noc,“ říká třiašedesátiletý Anušavan v zašlé teplákové soupravě, zaměstnán nakládáním skříní a narychlo zabalených kartonových krabic. I když lidem nikdo neřekl, že mají odejít, sami to podle Anušavana „rychle pochopili“. Anušavanovi přišli na pomoc jeho dva synové z hlavního města, rodina se zbavila dobytka a chystá se k odjezdu nejpozději v sobotu.
Sociální sítě zaplavily zvěsti, že Arméni před svým odjezdem domy zapalují. Nic podobného ale v asi 20 kilometrů dlouhém údolí, které se táhne k již téměř vyprázdněné obci Kelbadžar, není podle AFP vidět.
Mnozí arménští obyvatelé se v oblasti usadili v 90. letech krátce po skončení války o Náhorní Karabach. Nalákaly je finanční příspěvky a pobídky vlády Arcachu, jak Arméni nazývají neuznanou karabašskou republiku. Jejich vyprázdněné domy se nyní přidávají k rozpadlým stavením, které připomínají konflikt 90. let a dřívější město s převážně ázerbájdžánským obyvatelstvem.
Mnoho lidí v těchto dnech naposledy navštívilo starobylý arménský klášter Dadivank. „Je to země našich prarodičů. Tyhle kameny jsou staré 800 let,“ říká jeden z návštěvníků kláštera a ukazuje na chačkary, kamenné stély s rytinami křížů připomínajícími krajkoví.
Současné boje o Náhorní Karabach vypukly 27. září a o život kvůli nim přišlo zřejmě několik tisíc lidí. Spor o enklávu v jihozápadním Ázerbájdžánu s převážně arménským obyvatelstvem trvá desítky let. Ozbrojený konflikt vypukl v roce 1988 ještě za éry Sovětského svazu.
Náhorní Karabach se s podporou Arménie odtrhl od Ázerbájdžánu ve válce, která si vyžádala na 30 tisíc mrtvých a statisíce uprchlíků. Dosud se Karabach a přilehlé území nacházely pod vojenskou kontrolou Arménie. Ázerbájdžán považuje území za okupované.
