Už pět evropských zemí omezilo hormonální léčbu pro dospívající s genderovou dysforií, tedy u mladých, kteří usilují o změnu pohlaví. Po čtyřech severských státech tak nyní rozhodla i Anglie. Národní zdravotní služba (NHS) tak učinila na základě čtyřleté studie, která užívání léků blokujících pubertu, jako jsou androgeny nebo estrogeny, nedoporučuje kvůli obavám z dlouhodobých účinků. V řadě případů se i přes provedenou operaci chtějí mladí po letech vrátit ke své původní identitě, podle sociologa Zdeňka Slobody se ale jedná pouze o velmi malé procento. Rozhodnutí přivítal také britský premiér.
Anglie omezuje genderovou léčbu pro děti
V Anglii čekalo na konci minulého roku na péči genderových specialistů skoro šest tisíc náctiletých. „Strávila jsem čtyři roky na čekacích listinách, abych měla schůzku se specialistou z NHS. Bylo to neuvěřitelně frustrující. Období mezi tím, kdy mi řekli, že k tomu před mými osmnáctými narozeninami nedojde, a tím, kdy jsem získala soukromou zdravotní péči, bylo neskutečně temné z hlediska mého duševního zdraví,“ popisuje svoji zkušenost trans žena Sonja, která dlouho usilovala o změnu pohlaví.
Právní zástupce Keiry Bellové, která si přeje vrátit tranzici, ale varuje, že pro řadu mladých lidí je už bohužel pozdě. „Žijí s důsledky špatného přístupu zdravotníků a jejich životy se navždy změnily,“ konstatuje.
Podle britského premiéra Rishiho Sunaka je nutné k dětem, „které zpochybňují svou identitu přistupovat soucitně a citlivě, zároveň je potřeba v těchto oblastech postupovat s extrémní opatrností, protože dlouhodobé dopady toho, co všechno to znamená, nejsou známé. Blaho dětí je na prvním místě. Proto jsme jednali na základě prozatímních zjištění, ať už jde o opatření NHS zakazující rutinní používání blokátorů puberty, nebo o přístup škol k řešení těchto otázek“.
Hormonální léčba může být vratná, většina mladých retranzici nechce
Sociolog z Filozofické fakulty Univerzity Palackého a předseda Výboru pro sexuální menšiny Rady vlády pro lidská práva Zdeněk Sloboda míní, že zájem o hormonální terapii v zemích jako je Anglie je dán tím, že tamní společnosti nejsou tak genderově polarizované, přistupují k rozmanitosti společnosti – i té genderové, liberálněji, a proto lidé v těchto zemích mají označení, se kterými se mohou snáze identifikovat. „Dospívající zkoušejí svoji identitu a tohle se stává daleko častější součástí právě hledání své identity,“ popisuje Sloboda.
Hormonální blokátory se běžně používají od osmdesátých let, například u dětí, kterým začala puberta předčasně, upozorňuje Sloboda. Podle něj tak jejich nasazení není vždy nevratnou intervencí, ale záleží na tom, jak dlouho se hormonální terapie realizuje.
„Současná změna se pojí s tím, co někteří autoři a aktivisté označují jako ‚trans hysterii‘, která je často motivovaná tím, že určitá část trans dětí nebo dospívajících chce takzvanou retranzici (navrácení do stavu před změnou pohlaví). Je ale nutno říct, že se jedná o velmi malé procento,“ vysvětluje Sloboda. Na základě těchto údajů se sice „bije na poplach“, většina dospívajících ale retranzici nechce.
Sloboda ale také vyzdvihuje, že pokud například úřední změna pohlaví nevynucuje sterilizaci a chirurgický zákrok (jako je tomu v Česku), tak velká část těchto intervencí, například právě hormonálních, je do velké míry vratná a neexistují studie, které by potvrzovaly, že dochází k dlouhodobé újmě. Nynější politické proměny jsou tak podle něj možná až přílišnou snahou být opatrný a paternalistický.