Praha – Mají společný pohled na západní „bezvěrce“, militantní nadšení a také původ. Dvě nyní již zavedené značky radikálního islamismu se rozešly při společném působení v Sýrii, aby ve stejné zemi nyní boj částečně sjednotily. Džihádský sňatek z rozumu je podle arabisty Miloše Mendela důsledkem faktu, že obě organizace ve skutečnosti nikdy nevystavěly vzájemné hranice příliš vysoko – i když se jeden pokládá za skrytého záškodníka, druhý za samozvaného obrozence chalífátu.
Zárodek Islámského státu lze hledat před třemi lety právě v Sýrii, kdy se část radikálů nepohodla s místní odnoží al Káidy An-Nusra a přesunula se do sousedního Iráku. V těchto dvou zemích al-Káida dlouhodobě působila, ale v jednu chvíli se s ní rozešly jisté skupiny, které posléze vytvořily známý Islámský stát. Jejich tzv. nevraživost je ale spíše taktického typu," dodává Mendel.
Právě v Sýrii, zemi s nepřehledným bojem hned několika táborů, ke konci loňského roku Islámský stát začal s An-Nusrou znovu spolupracovat. Kromě ideového nepřítele (západní země) obě skupiny spojuje také boj proti faktickému oponentovi v podobě vládních jednotek.
Obě radikální hnutí přitom vyznávají odlišné metody. Islámský stát demonstruje své ambice propracovanou propagandou a neskrývanou ambicí přetvořit muslimský svět podle svého obrazu. U Al-Káidy je situace poněkud odlišná. „Je to spíše hnutí anarchistického typu, které chce prostě ničit, stavět se proti zavedeným strukturám, proti západní kultuře, ale nedává najevo žádný konečný cíl,“ zmiňuje arabista.
Podle izraelského deníku Haarec údajně současný vůdce Al-Káidy Ajmán Zavahrí vydal pokyny, aby se jednotlivé odnože sítě připojily k IS. Zavahrího hnutí se prý potýká s vnitřními konflikty, z nichž ten největší se odehrává v jeho sekci na Arabském poloostrově. Zde se mnoho členů hlásí otevřeně k IS.
Napětí mezi oběma skupinami navíc vzrostlo poté, co před několika dny An-Nusra vyhnala vojska Bašára Asada ze severozápadní provincie s centrem v Idlibu. „Vítězství tamní frakce znamená silnou morální vzpruhu, její aktivity v poslední době značně oslabily nebo se tak jeví právě ve srovnání s Islámským státem,“ zmiňuje komentář deníku Daily Telegraph.
Dosah islamistických hnutí - od Nigeru po Filipíny
Al-Káida:
- Skupina Chorásán – bývali příslušníci Al-Káidy z Afghánistánu a Pákistánu, působí v Sýrii
- Fronta An-Nusra – hlavní syrská odnož Al-Káidy, bojuje proti Assadově režimu
- Al-Šabáb – islamistická skupina působící v Somálsku
- Al-Káida na Arabském poloostrově (AQAP) – obávaná lokální odnož, své ústředí soustředí do Jemenu
- Al Murabitun – militantní hnutí operující na západě Afriky (Mali,Niger) nebo v Libyi
Islámský stát:
- Mudžahedínské hnutí Šura – hlavní skupina působící na území Iráku
- Hnutí islámské mládeže Šura – militantní uskupení v Libyi, v přístavu Derna vyhlásilo úzké útoky v Thajsku, Malajsii, Indonésii nebo na Filipínách.
- Abu Sajaf – menší odnož páchající útoky či únosy na Filipínách
- Boko Haram – militantní islamisté ze severu Nigérieemí nezávislé na vládě.
- Jund al-Kilafáh – alžírská organizace IS
- Džamá Islamíja – skupina odpovědná za teroristické činy v Thajsku, Malajsii, Indonésii nebo na Filipínách
Na novou šanci Al-Káidy nyní experti upozorňují v souvislosti s krizí v Jemenu. Tamní obávaná jemenská odnož může být tím, kdo konfliktu mezi zastánci prezidenta Hádího a povstalci může výrazně využít. Už před týdnem osvobodila z vězení 300 svých stoupenců včetně velitele skupiny působící na Arabském poloostrově – Chálida Batarfího.
Do sporu o nadvládu nad Jemenem se na každé ze stran zapojil silný spojenec. Zatímco Saúdská Arábie dodává zbraně provládním vojskům, šíitští povstalci se mohou spolehnout na logistickou podporu Íránu. Proč zrovna Jemen je tak důležitý pro angažování blízkovýchodních mocností? „Je to jedna z nejchudších zemí, ale například v 19. století Angličanům stálo za to obsadit její jižní část. V blízkosti totiž prochází úžina, kudy vedou námořní cesty. Kdo bude kontrolovat přístav Aden, případně ostrov Barim, ten může například kontrolovat cesty s ropou,“ komentuje arabista Mendel.
