Kábul - Libyjský vůdce Muamar Kaddáfí slibuje dlouhou válku. Západ nyní stojí před typickým dilematem posledních let, zda nechat krvavého diktátora masakrovat lidi, nebo zasáhnout. Zkušenost z Iráku a Afghánistánu ukazuje, že moderní války mohou trvat dlouhé roky, a to bez jasného výsledku. Za spolupráci či kontakt s koaličními vojáky jsou prostí Afghánci často trestáni Tálibánci smrtí.
Afghánce děsí nájezdy tálibánských bojovníků i po letech války
Ve vesnici Salar v provincii Wardak je typická atmosféra jako na každém jiném afghánském tržišti. Klid je ovšem jen zdánlivý. Minimálně jednou týdně tu zaútočí Tálibán. „Nevíme, odkud nepřátelé přicházejí, ale chodí sem pravidelně z jiných provincií. V noci je to tady nebezpečné, není dobré opouštět dům,“ řekl jeden z obyvatel Salaru.
Abdulwali, obchodník ze Salaru:
„V Salaru to bude ještě horší. Až začne jaro, přijdou sem žoldáci z Pákistánu, ženu s dětmi raději pošlu pryč.“
Reportáž Karla Rožánka (zdroj: ČT24)
Pokud Tálibán místní lidé přímo nepodporují, tak se ho obávají. Mají k tomu dobrý důvod, za spolupráci s koaličními vojáky znají totiž Tálibánci jediný trest, kterým je smrt. Často povraždí celé rodiny včetně žen a dětí. Každý kontakt s vojáky proto může být pro obyčejné Afghánce velký problém. Nevidět a neslyšet je často jediná možnost místních, jak přežít a uchránit své blízké.
Podle informací tajných služeb operuje v okrese Saidabád, kam patří i Salar, až 600 tálibánských povstalců. Terčem útoku tálibánských bojovníků se stal i krámek salarského obchodníka Agkhola. Prodává ovšem i dál. „Tálibánci tady střílí hlavně v noci, to, že mi ničí obchod, je vůbec nezajímá, jdou tvrdě za svým, na lidi se vůbec neohlíží,“ podotkl obchodník.
Ladislav Švejda, velitel jednotky OMLET v Afghánistánu:
„Tálibán v sobě zastřešuje tři skupiny lidí. První skupina jsou náboženští fanatici, dále jsou to kriminální živly a poslední jsou najímaní žoldáci ze zahraničí.“
Zlepšení bezpečnostní situace v Salaru je teď hlavní prioritou afghánské národní armády. Její vojáci tady hlídkují každý den. Nechybí jim odvaha a sebevědomí. „Jsme na nepřátele připraveni, mohou kdykoli přijít, my tu na ně čekáme. Když přijdou, zemřou,“ prohlásil příslušník Afghánské národní armády Šarah. Ten bojoval proti Tálibánu ještě před příchodem koaličních jednotek do Afghánistánu v roce 2001.
Na afghánskou armádu dohlíží ve Wardaku čeští instruktoři. „Není to jenom o výcviku bezpečnostních sil, je to o stabilizaci, o tom, abychom získali náklonnost místního obyvatelstva, aby nám ti lidé začali věřit a věděli, že jsme tady pro ně,“ konstatoval Aleš Opata, zástupce náčelníka Generálního štábu AČR.
Slovy vojenských zpravodajů je situace v celém Afghánistánu trvale zhoršená a nestabilní. To platí i pro Salar. I přes zimní ofenzívy spojeneckých sil si tálibánské jednotky mohou dál dělat prakticky všechno, co chtějí.
Vojáci