Dokud se nepodaří změnit systém, nezbavíme se autoritářských vůdců, to systém dělá z lidí diktátory, obává se ruský dokumentarista ukrajinského původu Vitalij Manskij. Karlovarský festival vybral do soutěže dokumentů jeho Svědky Putinovy. Snímek, v němž filmař sledoval Vladimira Putina poté, co se stal v roce 1999 poprvé prezidentem.
Dokumentarista Manskij: Havel i papež by se stali Putinem, kdyby byli na jeho místě
Manského jméno a jeho tvorba nejsou českému festivalovému publiku neznámé. Před třemi lety získala ocenění na festivalu Ji.hlava jeho sonda za potěmkinovskou fasádu KLDR V paprscích slunce, v roce 2013 Vary ocenily jeho dokument Roura, v němž sledoval příběhy lidí žijících podél transsibiřského plynovodu.
Oba tituly vznikly v koprodukci České televize, stejně jako ten poslední. „Máme společnou minulost, a ta nám pomáhá si navzájem rozumět. Také se mi zdá, že válka na Ukrajině a anexe Krymu je takovou paralelou k roku 1968 v Československu, myslím, že my se od vás můžeme učit a vy nám můžete pomoci překonat krizi, kterou ruská federace prochází,“ vysvětluje si Manskij, proč u tuzemských diváků nacházejí jeho témata porozumění.
Název dokumentu Svědkové Putinovi navíc vztahuje nejen na Rusko. „Ten film není kritikou Putina, ale kritikou nás všech,“ upozorňuje totiž, „těmi svědky nejsou jen občané ruské federace, ale všichni lidé, především ti, kteří žijí ve svobodných demokratických zemích.“
Putina ve snímku sleduje od jeho prezidentských začátků, od doby, kdy se bývalého ambiciózního šéfa bezpečnostní služby a premiéra jako svého nástupce vybral Boris Jelcin. I ten se v dokumentu objeví, stejně jako někdejší generální tajemník Michail Gorbačov.
„Nezáleží, kdo je protagonista mých filmů. Ať je to babička v ruské vesnici nebo dalajlama nebo prezidenti, vždy si s nimi buduji velice úzké vztahy založené na důvěře. Nejinak to bylo s Jelcinem, Gorbačovem a Putinem,“ vzpomíná Manskij, jak byli nejvyšší ruští politici k natáčení vstřícní.
Putin prý dokonce vítal, že má v dokumentaristovi někoho, kdo je ochoten se s ním pustit do diskuse s opačným názorem. „Když se stanete prezidentem, protichůdné názory okamžitě přestanou, já byl člověkem, který je měl, a myslím, že to pro něj bylo příjemné,“ má dojem Manskij.
Každý by „ztuhnul“, Rusové nechtějí měkkého diktátora
Pro filmaře naopak setkávání s Putinem začalo být nepříjemné v roce 2014, kdy došlo k připojení Krymu k ruské federaci. I když změnu prý pozoroval od doby, kdy byl Putin podruhé zvolen prezidentem, byl podle něho prezident před krymským konfliktem jiný člověk.
„Začal se hodně měnit, ztuhnul,“ říká Manskij. „Předtím ještě udržoval kontakt s lidem venku, ještě si pamatoval, jak žil s rodinou v komunálním bytě v Leningradu, dneska je to pro něj úplně jiná galaxie,“ obává se režisér. Přesto by chtěl Putina zároveň i hájit, jeho proměna byla nevyhnutelná, domnívá se.
„Kdyby na jeho místě byl kdokoli jiný a strávil by osmnáct let v ruském mocenském systému, zdá se mi, že každý – od papeže přes Václava Havla a dalajlamu až po Nelsona Mandelu – by se stal takovým Putinem,“ tvrdí Manskij.
Plakát k dokumentu Svědkové Putinovi
Nemyslí si, že prezident formuje systém, ale že „byzantský systém“ formuje vrcholné politiky. „Dokud se nám ten systém nepodaří zlomit, jinak to nebude,“ předpokládá dokumentarista. Veřejnost ale podle něho sama žádá tvrdou ruku, jak dokázal i výběr Putina coby Jelcinova nástupce.
„Prováděly se sociologické výzkumy a veřejné mínění řeklo: Chceme diktátora,“ popisuje Manskij. „A jakmile se v Rusku objeví měkký diktátor, jako byl Mikuláš II. nebo Gorbačov, přichází s ním naprostý kolaps státu, tak to je,“ bude podle něho jakákoli změna opravdu těžká.
Jestli se bojím? Neptejte se mě
Manskij v současnosti žije s manželkou v Lotyšsku. „Do Ruska jezdíme, ale co nejméně a na co nejkratší dobu a musím říct, že doba, kterou tam trávíme, se stále zkracuje,“ odpovídá opatrně na otázky, zda kvůli Svědkům Putinovým pociťuje od ruských úřadů nějaký nátlak. „Nechci o tomto tématu hovořit – a už vůbec ne veřejně,“ odmítá.
Na festivalu ve Varech svůj poslední film uvede v sobotu večer ve světové premiéře. Vidět ho festivalové publikum může poté ještě dvakrát – 1. a 3. července. Od podzimu by ho měla promítat i ostatní tuzemská kina.
Beseda z Domu ČT s Vitalijem Manským (zdroj: ČT24)