Dokumentarista Manskij: Havel i papež by se stali Putinem, kdyby byli na jeho místě

Dokud se nepodaří změnit systém, nezbavíme se autoritářských vůdců, to systém dělá z lidí diktátory, obává se ruský dokumentarista ukrajinského původu Vitalij Manskij. Karlovarský festival vybral do soutěže dokumentů jeho Svědky Putinovy. Snímek, v němž filmař sledoval Vladimira Putina poté, co se stal v roce 1999 poprvé prezidentem.

Manského jméno a jeho tvorba nejsou českému festivalovému publiku neznámé. Před třemi lety získala ocenění na festivalu Ji.hlava jeho sonda za potěmkinovskou fasádu KLDR V paprscích slunce, v roce 2013 Vary ocenily jeho dokument Roura, v němž sledoval příběhy lidí žijících podél transsibiřského plynovodu.

Oba tituly vznikly v koprodukci České televize, stejně jako ten poslední. „Máme společnou minulost, a ta nám pomáhá si navzájem rozumět. Také se mi zdá, že válka na Ukrajině a anexe Krymu je takovou paralelou k roku 1968 v Československu, myslím, že my se od vás můžeme učit a vy nám můžete pomoci překonat krizi, kterou ruská federace prochází,“ vysvětluje si Manskij, proč u tuzemských diváků nacházejí jeho témata porozumění.

Název dokumentu Svědkové Putinovi navíc vztahuje nejen na Rusko. „Ten film není kritikou Putina, ale kritikou nás všech,“ upozorňuje totiž, „těmi svědky nejsou jen občané ruské federace, ale všichni lidé, především ti, kteří žijí ve svobodných demokratických zemích.“

Putina ve snímku sleduje od jeho prezidentských začátků, od doby, kdy se bývalého ambiciózního šéfa bezpečnostní služby a premiéra jako svého nástupce vybral Boris Jelcin. I ten se v dokumentu objeví, stejně jako někdejší generální tajemník Michail Gorbačov.

„Nezáleží, kdo je protagonista mých filmů. Ať je to babička v ruské vesnici nebo dalajlama nebo prezidenti, vždy si s nimi buduji velice úzké vztahy založené na důvěře. Nejinak to bylo s Jelcinem, Gorbačovem a Putinem,“ vzpomíná Manskij, jak byli nejvyšší ruští politici k natáčení vstřícní.

Putin prý dokonce vítal, že má v dokumentaristovi někoho, kdo je ochoten se s ním pustit do diskuse s opačným názorem. „Když se stanete prezidentem, protichůdné názory okamžitě přestanou, já byl člověkem, který je měl, a myslím, že to pro něj bylo příjemné,“ má dojem Manskij.

Každý by „ztuhnul“, Rusové nechtějí měkkého diktátora

Pro filmaře naopak setkávání s Putinem začalo být nepříjemné v roce 2014, kdy došlo k připojení Krymu k ruské federaci. I když změnu prý pozoroval od doby, kdy byl Putin podruhé zvolen prezidentem, byl podle něho prezident před krymským konfliktem jiný člověk.

„Začal se hodně měnit, ztuhnul,“ říká Manskij. „Předtím ještě udržoval kontakt s lidem venku, ještě si pamatoval, jak žil s rodinou v komunálním bytě v Leningradu, dneska je to pro něj úplně jiná galaxie,“ obává se režisér. Přesto by chtěl Putina zároveň i hájit, jeho proměna byla nevyhnutelná, domnívá se.

„Kdyby na jeho místě byl kdokoli jiný a strávil by osmnáct let v ruském mocenském systému, zdá se mi, že každý – od papeže přes Václava Havla a dalajlamu až po Nelsona Mandelu – by se stal takovým Putinem,“ tvrdí Manskij.

Plakát k dokumentu Svědkové Putinovi
Zdroj: ČT

Nemyslí si, že prezident formuje systém, ale že „byzantský systém“ formuje vrcholné politiky. „Dokud se nám ten systém nepodaří zlomit, jinak to nebude,“ předpokládá dokumentarista. Veřejnost ale podle něho sama žádá tvrdou ruku, jak dokázal i výběr Putina coby Jelcinova nástupce.

„Prováděly se sociologické výzkumy a veřejné mínění řeklo: Chceme diktátora,“ popisuje Manskij. „A jakmile se v Rusku objeví měkký diktátor, jako byl Mikuláš II. nebo Gorbačov, přichází s ním naprostý kolaps státu, tak to je,“ bude podle něho jakákoli změna opravdu těžká.

Jestli se bojím? Neptejte se mě

Manskij v současnosti žije s manželkou v Lotyšsku. „Do Ruska jezdíme, ale co nejméně a na co nejkratší dobu a musím říct, že doba, kterou tam trávíme, se stále zkracuje,“ odpovídá opatrně na otázky, zda kvůli Svědkům Putinovým pociťuje od ruských úřadů nějaký nátlak. „Nechci o tomto tématu hovořit – a už vůbec ne veřejně,“ odmítá.

Na festivalu ve Varech svůj poslední film uvede v sobotu večer ve světové premiéře. Vidět ho festivalové publikum může poté ještě dvakrát – 1. a 3. července.  Od podzimu by ho měla promítat i ostatní tuzemská kina. 

50 minut
Beseda z Domu ČT s Vitalijem Manským
Zdroj: ČT24

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Filmový festival Karlovy Vary 2018

Glosa k vítězům Varů: Může film něco změnit? Nepříjemná pravda o světě a rodině

Výrazné mnohovýznamné filmy o závažném tématu jsou tituly, kterými se pyšní velké festivaly. Takový se objevil i na festivalu v Karlových Varech – a v sobotu večer si z něj odnesl hlavní cenu Křišťálový globus. Drama s dlouhým názvem „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ oslovilo i proto, že sděluje nepříjemnou pravdu o (současném) světě.
8. 7. 2018

Pro české turisty není Mars demodé. Plundrují ho ve filmu Benjamina Tučka

Od prvního letu na Měsíc se lidstvo chlubilo, že do roku 2000 bude létat na Mars. Zatím na to nedošlo. S jednou výjimkou, filmový let si dopřál režisér Benjamin Tuček se svojí filmovou posádkou.
8. 7. 2018

Best of: Podívejte se na sestřih z 53. ročníku festivalu v Karlových Varech

Letos do Varů přijelo 13 080 akreditovaných návštěvníků. Vidět mohli 501 filmových představení, na která se prodalo 140 135 vstupenek. Tolik statistika 53. ročníku. O tom, jaký byl, ale lepší zprávu podá sestřih festivalových okamžiků.
7. 7. 2018

Festival ve Varech vyhráli rumunští barbaři, i pro Čechy něco bude

„Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři,“ hlásá dlouhý název snímku o bolestivém místě rumunské národní historie. Jedno to ale není filmaři Raduovi Judemu, který o této „bolavé patě“ natočil film. A ten zas není jedno filmovému festivalu v Karlových Varech, který titul ocenil Křišťálovým globem pro nejlepší snímek 53. ročníku. Úspěch může letos opět těšit i Čechy – slovinský „famák“ Olmo Omerzu získal cenu za režii pro svou road movie Všechno bude. I v souvislosti s vítězným snímkem se během večera mluvilo o svobodě a politice.
7. 7. 2018Aktualizováno7. 7. 2018

Exupír Robert Pattinson: Chtěl bych hrát postavy, které nemají zuby

Na festivalu v Karlových Varech začíná poslední den, který si nenechá ujít poslední letošní „velký“ host. Do západočeských lázní dopoledne přijel britský herec Robert Pattinson, známý především z upírské ságy Twilight a filmové série o Harrym Potterovi. Především na Stmívání by ale prý rád zapomněl.
7. 7. 2018Aktualizováno7. 7. 2018

Festivalové vteřiny Marka Ebena: Vždycky je druhá šance

Jak ukážou poslední festivalové vteřiny, Masaryk se ve Varech ještě nesesypal a Marek Eben také ne. Naopak stíhá toho docela dost. Třeba poslechnout si koncert Karlovarského symfonického orchestru s Ewou Farnou, dojmout Jaromíra Hanzlíka anebo vyzpovídat oscarového filmaře Barryho Levinsona. Je možné dostat v Hollywoodu ještě jednu šanci, když zklamete? ptá se ho Marek Eben. „Vždycky je druhá šance,“ odpovídá mu režisér filmů Rain Man či Vrtěti psem. Ovšem Festivalové vteřiny další dostanou až příští rok.
7. 7. 2018Aktualizováno7. 7. 2018

K čemu dospěly první ceny z Varů? Že ocenit si zaslouží nedospělí

Předskokanem hlavních soutěžních kategorií jsou i na 53. ročníku filmového festivalu v Karlových Varech ceny nestatutárních porot. Vybírají ze soutěžní nabídky nejlepší evropský či ekumenický film nebo titul, na němž se shodne Mezinárodní federace filmových kritiků. Víceméně všechny čtyři letošní poroty si získaly příběhy, jejichž hrdiny jsou dospívající. Patří k nim i české drama Všechno bude.
7. 7. 2018

Filmový postřeh: Touch Me Not je nepříjemná, ale vtahující studie intimity

Hranice hraného filmu a dokumentu se rozmlžují v celovečerním debutu rumunské režisérky Adiny Pintilie. Koprodukce pěti zemí, včetně České republiky, obdržela na festivalu v Berlíně Zlatého medvěda. I přes ubezpečení, že se jedná o fikci, jde o vizi natolik autentickou, že postavy jde jen ztěží nevnímat jako skutečně žijící osoby.
7. 7. 2018
Načítání...