Za „spolupráci s nepřítelem“ se v roce 1944 v sedmnácti letech dostala spolu s matkou před německý stanný soud. Čtrnáct spoluobviněných bylo popraveno, další tři se nevrátili z koncentračních táborů, obci Morávka na Frýdecko-Místecku hrozil osud Lidic a Ležáků. Dnes devadesátiletá Venuše Štefková s odstupem času říká: „Zachovala bych se stejně, partyzánům bych pomohla zase.“
Za pomoc partyzánům skončila Venuše Štefková ve vězení. 14 lidí bylo popraveno
Venuše Štefková, tenkrát ještě Madejová, žila s matkou a bratrem v obci Morávka v Beskydech. Koncem léta k nim začali chodit partyzáni. Jíst, odpočívat i na kus řeči. Madejovi byli jednou z několika rodin, které partyzánské hnutí podporovaly. Venuše jim prala a zašívala oblečení. „Byla jsem zavřená, že k nám chodili partyzáni a že jsem to neudala. To byla samozřejmost, že člověk musí pomoct,“ říká Venuše Štefková.
Lidi z Beskyd prozradili kolaboranti Ondráš a Juráš
- Seriál Paměťová stopa představuje osudy desítek lidí, kteří trpěli v totalitních režimech 20. století. Jde o lokální příběhy s nadregionálním přesahem. Dokumenty vznikají ve spolupráci s brněnskou pobočkou VHÚ Praha a AMERFO o. p. s.
Bylo jí tenkrát 17 roků. „Vždycky večer mamka navařila bramboračku nebo beran se zabil. A oni se najedli a šli zase do bunkru,“ vzpomíná devadesátiletá žena. Jenže po pár měsících se mezi partyzány vmísili dva němečtí agenti –českoslovenští kolaboranti s krycími jmény Ondráš a Juráš.
Brzy na to, po přestřelce o partyzánský bunkr, se v Morávce zatýkalo. Přímo na místě zasedl stanný soud z Brna a začaly výslechy. „Na Morávce byli nejvíc biti Polkovi. On byl bača, pásl ovce. Byli biti smrkovými větvemi, které byly máčeny v horké vodě a tím je bili,“ popisuje Venuše Štefková.
Jeden ze zrádců se vrátil s vojenskými vyznamenáními
U soudu 14. prosince 1944 dostalo 14 mužů trest smrti a dalších deset lidí odvezli do koncentračních táborů. Venuši jako nejmladší odvezli do vězení pro mladistvé ve Vídni. Ale ještě než tam byla eskortována, strávila asi týden v ženské věznici gestapa na brněnském Cejlu.
„Dostali jsme lavor uhlí na celý den a tím jsme si topili. Ráno se zatopilo a pak jsme mrzli. Samé starší ženy, každá doma měla rodinu, tak se mluvilo, co bude, jak bude,“ vzpomíná pamětnice.
Agent s krycím jménem Juráš se jmenoval Jozef Babiš. Kvůli němu bylo v Praze na Pankráci gilotinou sťato 14 lidí a dalších devět skončilo v koncentračních táborech. Po válce se ale vrátil v uniformě československé armády s vyznamenáními a prý snad s hodností majora.
Pamětnice: Udělala bych to znovu
Vídeňskou věznici v dubnu osvobodila sovětská armáda a Venuše se vydala na cestu domů do Morávky. S matkou, která za pomoc partyzánům prošla několika koncentračními tábory, se znovu shledala začátkem léta roku 1945.
„Člověk by to asi udělal znova. Protože svoboda je svoboda. Ta svoboda je opravdu, co stojí za to se obětovat,“ uzavírá Venuše Štefková.